Vozíčkáři Jana Pitelková a Matěj Čechák - život nekončí

Vybrali jsme dva rozdílné příběhy vozíčkářů - paraplegiků, mladý muž a mladá žena. Oba sympatičtí lidé, kteří mají i přes odlišné osudy mnoho společného. U obou je to hlavně pozitivní přístup k životu. Jana Pitelková a Matěj Čechák mají mimo svého handicapu také společnou práci a koníček, oba pracují ve stejné firmě a oba hrají florbal za stejný smíšený tým Tatran Střešovice.

Úraz

Matěj: Měl nezaviněnou nehodu na motocyklu, když proti němu vyjelo auto.

Jana: Spadla ze stromu, když pod ní praskla větev.

V den úrazu bylo Janě 14 a Matějovi 17 let.

První pocity

Matěj: Já jsem se s doktory hádal, že to rozběhám a že vědí prd. O nějakých sportech na vozíku jsem nechtěl ani slyšet.

Jana: Já jsem okamžitě věděla, že je něco špatně. Ale ve 14 letech jsem si nepřipouštěla, že by bylo něco jako skončit na vozíku vůbec možné.

Černé myšlenky

Matěj: Jak jsem říkal, já jsem stále věřil, že to rozchodím, tak tyto myšlenky šly tak nějak kolem.

Jana: Lhala bych, kdybych řekla, že mne nenapadlo sáhnout si na život. Ale nemohla jsem ublížit našim, nechtěla jsem jim přidělat další trápení a chtěla jsem jim ukázat, že i takto se dá žít.

Vzestup

Matěj: Hodně podrželi kamarádi, kteří každý den docházeli na návštěvu do nemocnice. Zhubnul jsem v té době asi 20kg. Vždy jsem si říkal, že nejsem srab a že jsem bojovník. Člověk stejně časem zjistí, že musí být samostatný. Moji blízcí také špatně nesli můj úraz, ale když viděli, že jsem v pohodě, byli v pohodě i oni. Ale to nebylo ze dne na den, vše trvalo tak 1.5 roku. Hlavně jsem si říkal, že si nenechám zkazit život kvůli někomu, kdo mě srazil z motorky.

Jana: Když mě dali v Kladrubech na pokoj mezi ležící babičky, které skoro ani nemluvily, mezi nimi já, čtrnáctiletá, to mi dodalo sílu. Tehdy jsem si řekla, že nikdy nedopustím, abych skončila ve čtrnácti letech takto. To bylo to, co mne nakoplo. Nějaký čas jsem byla uzavřená, ale ani doma jsem nechtěla žádné úpravy, madla a tak. Chtěla jsem svůj nový život co nejvíc přizpůsobit normálu. Řekla jsem si, že už se to stalo, s tím nic neudělám a musím jít dál.

Současnost

Sport:

Matěj: Hraji florbal, který jsem hrál už jako zdravý. Proto jsem měl k tomuto sportu blízko. V létě jsem skákal padákem – tandem, plánuji koupi čtyřkolky a chtěl bych zkusit sledge-hokej.

Jana: Také hraji florbal. Dostala jsem se k němu prostřednictvím centra Paraple, kde probíhala ukázka různých sportů. Florbal vyhrál. Jinak jsem v kontaktu s kluky z Adrenalin bez bariér, občas rafting, čtyřkolky atd. Chtěla bych si skočit tandem, ale mám velký respekt, tak uvidíme.

Práce:

Oba: Zaměstnáni – Hvězdný bazar.

Matěj: Věděl jsem, že musím začít něco dělat, abych nezakrněl, když přišla tato možnost tak jsem neváhal. Navíc každá koruna dobrá.

Jana: Dostala jsem nabídku na tuto práci a nevěděla jsem do čeho jdu, ale říkala jsem si, nová práce, noví lidé, proč to nezkusit.

Vztahy:

Matěj: Mám přítelkyni, chodící.

Jana: Mám přítele zhruba rok, taky na vozíku.

Plány do budoucna:

Matěj: Chci začít podnikat, ale nechci o tom zatím mluvit.

Jana: Raději neplánovat, nechávám to, jak to přinese čas.

Závěr

V sekci Osobnosti představujeme lidi, kteří se se svým handicapem dokázali vypořádat a žít plnohodnotný život. Všechny příběhy mají jedno společné, mají být motivační pro lidi s podobným osudem. Věříme, že i tyto dva příběhy budou inspirovat všechny, kteří jsou teprve na začátku podobné cesty. Za náš portál zbývá jen popřát těmto dvěma mladým vozíčkářům mnoho úspěchů a nejen těch sportovních.

Autor: ret

Zdroj: Jana Pitelková a Matěj Čechák