Motorkář bez ruky Radek Skalický

Naše tradiční první otázka: Jak se ti to stalo? Kolik ti bylo let?

Když jsem si v osmnácti letech užíval prázdniny, tak ke mně přijel kamarád, ať se s ním jdu projet na motorkách. Já měl YZF 600 R Thundercat a on přijel na předváděcím GSXR 750 K7 a jelikož to byla úplná novinka, tak mě strašně lákalo pořádně ji projet. Motorky jsme si tedy vyměnili a já jsem po pár ujetých kilometrech nedostal přednost v jízdě. Jak to tak bývá, tak paní se kochala přírodou a foukla mi to přímo před motorku. Bylo to tak rychlé, že jsem neměl šanci nějak reagovat nebo brzdit.

Byl to pro tebe velký šok, když si zjistil, že si přišel o ruku? Navíc o pravou?

Těch zranění bylo mnohem víc než jen ruka. Když mě probudili po několika dnech a několika operacích, tak ze mě všude koukalo železo a hadičky. Byl jsem z toho trochu rozhozenej, ale nejhorší bylo to, že jsem nemohl pohnout rukou. Po dalších vyšetřeních bylo zjištěno, že to souvisí s míchou a že s rukou už nikdy nehnu.

Takže bylo na mně, jestli si nechám „mrtvou“ ruku, nebo se pokusím nasadit na heft (pozn. plynová rukojeť) protézu. Když mi primář vysvětlil pro a proti, tak protéza byla jasná volba. 

Kdo tě po úraze nejvíc podpořil a čím?

Tak nejvíc mě samozřejmě podpořila rodina a kamarádi motorkáři, kteří za mnou pravidelně jezdili do nemocnice na návštěvy.

Vím podle sebe, že jsem nejen na motorky, ale i na sport jako takový po úraze na nějaký čas zanevřel. Jak to bylo u tebe?

Krátce před propuštěním z nemocnice za mnou přišel protetik, který se mnou konzultoval realizaci protézy. Tehdy už jsem zjišťoval, jestli budu schopen udržet řídítka. Jeho odpověď byla – vrať se zpátky na zem, bude to estetická pomůcka. Když jsem dostal protézu, tak ještě ten den jsem se projel na motorce a byl jsem překvapen, jak pěkně s tou protézou jde přidávat plyn. První zkouška proběhla na Hondě CBR 125 a hned potom jsem koupil Suzuki SV 650N, na které jsem se to de facto učil. Asi rok po úraze, kdy jsem motorku v pohodě zvládal na silnici, mi bylo líto, že nemůžu s kamarády „do bahna“, ale nad motokrosem jsem vůbec nepřemýšlel, tak jsem šel a pořídil jsem si čtyřkolku, na které jsem odjezdil velice úspěšně tři roky závodů.

Teď tedy k současnosti. Začínal si na čtyřkolce, což je pro člověka s handicapem relativně dostupné, ale proč sis vybral to nejtěžší, motokrosovou motorku? Kdo to někdy zkusil, tak ví, jak je to fyzicky náročné a to hlavně na ruce.

Tohle je naprosto jednoduchá otázka. Čtyřkolka je naprosto super, ale dělá to dvě stopy a s motorkou se to prostě nedá srovnat, a já byl odmalička tělem i duší motorkář. Náročné je to strašně, ale je to hodně o hlavě a o tom umět si rozdělit ovládání motorky do všech svalů a ne jen do rukou.

Někde jsem četl, že tvoje protéza často nevydržela nápor po dopadu na skoku a praskla, což samo o sobě svědčí o tom, že ovládat tak silnou motorku s protézou místo pravé ruky není zas až tak snadné, jak to může pro laika vypadat. Jak to máš vyřešené?

S protézou jsem měl ze začátku veliké trápení, protože když z osmdesáti zdravých jezdců jedeš v první desítce a najednou ti praskne po skoku protéza, kvůli které nedojedeš závod, je fakt k naštvání. Už takhle jezdím několik let a všechno jde dopředu a po pár úpravách jsou i moje protézy.

Začínal si na čtyřkolkách, neměli tě za blázna?

Kluci, se kterými jezdím, už to berou jako samozřejmost, ale lidi, co mě neznají, tak nechápou. Jak už jsem zmínil, tak na „čtyřkuli“ jsem začal až nějakou dobu potom, co jsem jezdil na silnici, a ze čtyřkolky jsem se dostal na enduro.

Za blázna mě samozřejmě měli a mají pořád, ale je to sranda, když ji někde valim po zádech (pozn. jízda po zadním kole) a pak nechám ruku u motorky a jdu na limču.

Můžeš nám popsat motorku a její úpravy?

Mám jen přehozený plyn z pravé ruky na levý palec. Nic víc nebylo potřeba.

Na jaké akce jezdíš?

Nejvíc miluji cestování a asi největším vrcholem pro mě byla Sahara, kam se mi povedlo podívat už v roce 2009 na čtyřkolce, ale to nebylo ono. Tři roky potom jsem se tam vrátil na KTM EXC 530 a to už mělo jiné grády. Od té doby se tam vracím skoro každý rok přes Vánoce a Silvestra. Samozřejmě během roku zvládáme i jiné akce. Loni jsme jeli Bosnu, Rumunsko, Maďarsko a v prosinci Saharu. Letos už mám za sebou Maroko a uvidíme co dál.

Co na to říká rodina?

Tak ze začátku moc nadšení nebyli, ale už se s tím smířili. Co jim taky zbývá. Jediné, co tak nesmím, je jezdit před mamkou po zadním.

Pracuješ?

Jasně. Navíc dělám to, co mě baví. Pracuji pro Motozem, takže jsem v každodenním kontaktu s motorkáři a to miluji.

Co plánuješ a na jaké akce se chystáš?

Chtěl bych toho zvládnout hodně, ale není to úplně jednoduché. Ale letos určitě Bosna, Rumunsko a třeba ještě jednou Maroko nebo něco podobného.

Nakonec naše tradiční závěrečná otázka. Máš nějakou radu nebo doporučení pro lidi, které potká podobná životní – zdravotní změna?

Já vždycky říkám, hlavně se z toho nepo**** a jít si za tím, co chceš, a pak člověk dokáže neuvěřitelné věci.

On board - Radek Kaďák Skalický

Foto a video: Radek Kaďák Skalický

Autor: ret