Příběh vozíčkáře Martina Zacha

Když se stal Martin Zach v roce 2009 držitelem titulu Muž roku, což byla mimochodem charitativní akce na podporu stacionářů a dětských domovů, ještě netušil, že se hned druhý den při exhibičních skocích do vody vážně zraní a následně ochrne. Tento motivační příběh je o tom, jak se Martin Zach dokázal vypořádat s „pádem z výšin“, ale i jak se dokázal „postavit na vlastní nohy“.

Začněme tedy dobou před úrazem, zmíněným titulem a jak ses vlastně dostal k soutěži Muž roku 2009?

Před úrazem jsem byl aktivní sportovec, závodně jsem běhal na lyžích, dělal jsem také modeling a studoval jsem na vysoké škole. V souvislosti s modelingem jsem dostal nabídku na casting k soutěži Muž roku 2009. Následně jsem se dostal až do finále a vyhrál.

Nyní k tvému úrazu, co se vlastně stalo? Mnoho lidí si určitě vybavuje zprávy v médiích, ale můžeš to trošku upřesnit?

Skákal jsem do vody na běžkách z podobné rampy jako mají akrobati na lyžích nebo snowbordisti.

Proč na běžkách?

Závodil jsem v běhu na lyžích, tak to nějak vyplynulo. Dělal jsem to už asi čtyři roky a hrozně mě to bavilo. Při tom mém posledním skoku jsem vyletěl moc vysoko, následkem toho jsem se také víc potopil a narazil jsem hlavou o dno rybníka. Vynořil jsem se na hladinu, kde byl naštěstí kamarád, který mě otočil a pomohl mi z vody. Diagnóza, jak už to u nás „skokanů“ bývá, poranění krční páteře v oblasti obratlů C 5-7,  kvadruplegie.

Jak si vnímal tvůj stav těsně po úrazu a pak o něco později?

Já jsem si to nějak nepřipouštěl a pořád jsem věřil, že se dá vše zase do pořádku. Horší to bylo pro mou rodinu.

Pomáhala ti rodina a kamarádi?

Ano. Bez rodiny bych to určitě hodně špatně zvládal. Hlavně ze začátku, to jsem nezvládal vlastně nic. Zpočátku mě v nemocnici krmili, natož vyřizovat nějaké papírování a podobné věci, to bylo nemyslitelné. Později, když jsem začínal jezdit autem, tak jsem nedokázal ani nastartovat motor. Když jsem někam jel, tak mě museli dát do auta, naložit mi vozík, nastartovat a když jsem někam dorazil, tak mi zhasli motor, vyndali mě atd. Nyní už to zvládám bez problémů sám.

Kdo nebo co tě uvedlo zpátky do života?

Ono to ani nebylo moc potřeba, jelikož jsem stále věřil, že budu v pořádku. Ale takovou hlavní věcí, která mi pomohla, byl sport. Už rok po úraze jsem jezdil na monoski. Občas jsem také vyrazil do společnosti. Také když jsem začal jezdit autem, to mi hodně pomohlo, dostal jsem se víc mezi lidi a nemusel jsem „sedět doma za oknem“.

Vraťme se ještě k tvému titulu Muž roku. Pomohlo ti nějak po úraze to, že tě lidé znali?

Jelikož jsem měl úraz pouhý jeden den po tom, co jsem vyhrál tuto soutěž a kdy byl můj titul aktuální, proběhla kolem toho velká mediální kampaň. Později se pak od toho odvíjeli i nějaké pracovní nabídky.

Ke tvé práci se ještě dostaneme, ale setkal ses někdy ze strany vozíčkářů s něčím ve smyslu, že si byl před úrazem známý a že to máš nyní jednodušší nebo něco v tomto smyslu?

Občas se někdo zmíní, ale spíše s nadsázkou, ale bohužel se setkávám i s lidmi, kteří si myslí, že mám vozík zadarmo a že jsem dostal auto od státu atp. Spadám do stejných tabulek jako kdokoliv jiný a nedostanu nic, na co bych neměl nárok. To, že platím na auto leasing, to už někteří lidé nevidí. Ten leasing pochopitelně z důchodu platit nejde, proto pracuji.  To je další věc. To, že jsem 7 dní v týdnu pracovně někde pryč, to opět mnoho lidí nevidí.

Tím si mi nahrál na mou další otázku. Co tedy dělá Martin Zach dnes, kde pracuje a čím se živí.

Jsem tiskový mluvčí ve společnostech Czechoslovak Real s.r.o., EUROPEAN INSTITUTE OF SECURITY AND CRISIS MANAGEMENT s.r.o. a Nadačník a patron v Caballinus z.s.

Je něco aktuálního, na čem nyní pracuješ?

Co se týká Nadačníku, jsem i jeho tváří, je to web.portál, který zjednodušuje a usnadňuje cestu k nadacím a k nadačním fondům pro lidi se znevýhodněním. Vygeneruje výzvy, které se týkají vašeho znevýhodnění, pomůže vyplnit žádost a kam jí poslat, vše je přehledné a jednoduché. www.nadacnik.cz

Děláš při tvém vytížení ještě nějaký sport?

Mimo jiných doplňkových a rekreačních aktivit dělám závodně atletiku - hod kuželkou. Pro nás kvadruplegiky je to obdoba hodu oštěpem. Občas, jako doplňkový sport, jezdím na handbiku, ale při mém vytížení nejde tento sport dělat závodně.

 Věříme, že vás tento příběh inspiroval a Martinovi přejeme za celou redakci hodně štěstí.

Autor: ret

Foto: archiv Martina Zacha