Naší další osobností je Tereza Diepoldová

Tereza Diepoldová, paralympijská reprezentantka v plavání a v současné době také v cyklistice. Na LPH v Londýně vybojovala jednu z českých medailí. Tato mladá a stále usměvavá slečna žije od 10 let s nadkolenní amputací. Proto jsme jí položili několik otázek a věříme, že její příběh může motivovat další lidi s podobným osudem.

Co je příčinou tvého handicapu? Onemocnění, úraz, vrozená vada nebo něco jiného?

Autobusová nehoda v zahraničí, kde řidiče zastihl mikrospánek. Bylo to v den mých desátých narozenin.

Pozn.red.- Perpignon - Francie, nedaleko španělských hranic.

Bouřka, řidiči bylo špatně, neustále se poléval vodou a pak už si jen pamatuji, jak se koulíme ze silnice, autobus skončil na střeše a všechno na mě padalo včetně sedadel, popisuje Tereza. Zůstala jsem zaklíněná pod sedačkou, odkud mě vytáhla moje babička, která přišla při této nehodě o ruku, děda o lýtkový sval a část kolene a starší bratr měl prasklé dva obratle.

Po nějakém čase v nemocnici mi museli lékaři masivně pohmožděnou nohu kvůli zánětu amputovat nad kolenem. Nepamatuju si přesně, jak to všechno bylo, jelikož jsem byla pod sedativy, dodává Tereza. Vzpomínám si jen, jak mi rodiče přišli vysvětlit, že mi lékaři musí nohu odebrat. Tehdy jsem byla dítě a moc jsem to neřešila, být to v pubertě asi by to bylo psychicky náročnější.

Mnoho lidí si Terezu Diepoldovou (26) vybaví z televizní reklamy na minerálku, která byla natočena na podporu České asociace tělesně handicapovaných sportovců. 

Co škola, děti, kamarádi a jejich reakce? Jaký byl tvůj návrat zpátky do života?

Díky svým rodičům jsem se zpět do normálního života vrátila velice brzy. Moji kamarádi mi pomáhali a chovali se ke mně jako před handicapem, takže i to mi pomohlo se znovu začlenit do společnosti.

Tereza vs. dětství – mládí. Omezil tě v tomto věku tvůj handicap?

Handicap mě posunul dál a více mi dal, než vzal, takže si myslím, že jsem prožila normální dětství jako moji spolužáci a žiji dosud zcela normálním životem jako každý jiný.

Kdo tě nejvíc po návratu z nemocnice domů podpořil?

Rodiče a bratr.

Jsi úspěšná sportovkyně. Jaký byl ten první impulz, co (nebo kdo) tě nastartovalo ke tvému sportování?

Od malička jsem hrála aktivně basketbal, takže se ve sportu pohybuji od svých 6 let, a jelikož bez sportu žít neumím, tak mi rodiče ihned našli aktivitu, kterou bych mohla vykonávat, což bylo plavání.

Jaké máš další koníčky a záliby?

Mým koníčkem je právě sport, poněvadž při něm i relaxuji, a náš chlupatý mazlíček, se kterým ve volné chvíli chodíme na dlouhé procházky v přírodě.

Tvůj největší sportovní úspěch?

Druhé místo z LPH v Londýně v silniční cyklistické časovce.

Největší životní úspěch?

Absolvování vysoké školy, jelikož vůbec nejsem studijní typ.

Práce a současné vzdělání, pracuješ, studuješ?

Nyní si dodělávám magisterský titul na UK v Praze, obor aplikované tělesné výchovy. Pracovala jsem v domově pro zdravotně postižené osoby a nyní pracuji se zrakově postiženými osobami, kteří se věnují masážím ve firmě Tecum s.r.o., kde obstarávám objednávky na masáže.

Ovlivnil tvůj handicap vztahy, máš momentálně nějaký vztah?

Mám hezký a dlouholetý vztah.

Je něco co bys ve svém životě změnila v souvislosti s tvým handicapem?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, poněvadž každý je sám svého štěstí strůjcem…

Co bys vzkázala lidem, kteří jsou těsně po úrazu nebo se potýkají se závažným onemocněním?

Vůli, sílu a dobrý okruh lidí kolem sebe.

Zdroj: Tereza Diepoldová

Zpracoval: ret