Jak se vypořádat s postižením

Jde to?  Někde jsem četla krásnou myšlenku „INVALIDITA JE NESCHOPNOST NĚCO UDĚLAT“. Znamená to, že pokud můžeme alespoň používat mozek, nejsme na tom špatně. Teď se asi usmíváte, říkáte si, že toho o postižení moc nevím. Věřte, že vím. Jsme však lidé rozdílné povahy. Vyrovnat se s postižením můžeme vždy dle své vůle a touhy nevzdat se.

Postižení od narození

Říká se, že lidé s vrozeným postižením se snadněji svému handicapu přivyknou.  Záleží  na přístupu rodičů, příbuzných, přátel. Vyhledávat činnosti a podporovat v nich dítě, je důležité. Nerozmazlovat a nutit ho k pracovním povinnostem, které zvládne. Důležité je mladého člověka nestranit zdravým dětem. Zdravé děti jsou někdy kruté, ve škole je na učitelích, aby děti seznámili s tím, že ve společnosti jsou i nemocné děti, které potřebují jejich kamarádství. V dospělosti je vhodná pomoc, aby se, pokud je jen trochu možné, osamostatnili a vedli si svoji domácnost.

U všech postižení toto řešení nejde. V tom případě je velice důležité, najít postiženému vhodné zázemí, kde by se mohl realizovat. Nelze říci, že by bylo snazší se s vrozeným postižením vypořádat.

Získané postižení nemocí, úrazem

Úraz s následkem trvalé invalidity u zdravého člověka je velkým šokem. V prvních dnech nejvíce záleží na partnerovi a rodině. Jejich přístup a přístup lékaře hluboce zasáhne do podvědomí pacienta. Téměř vždy nastupuje rehabilitace, kde je pacient připravován na život s postižením.  Zde si většina lidí uvědomí, že chtějí-li žít, musí zabojovat.  Jediné co nemohou ovlivnit je odchod partnera.  Partner často nedokáže žít s postiženým člověkem.

Základní rady do nového života

• Nepodlehnout alkoholu
• Uzpůsobit si bydlení pro pohyb
• Pustit se, dle možnosti, do práce - zaměstnání
• Najít si nové koníčky
• Začlenit se do různých organizací pro postižené, být aktivní
• Nezatrpknout, pokud možno s úsměvem působit na okolí
• Nebránit se novému vztahu

Invalidita je neschopnost něco udělat

Vrátím se na začátek svého povídání.  Věřím, že moje poznatky o tom, jak se vyrovnat s postižením, trochu čtenářům napoví. Na internetu je řada příběhů, kde lidé o sobě vypráví, jak se vyrovnávají se svými zdravotními problémy.  Nemusí to být pouze tělesný handicap, jsou i psychické problémy, problémy s alkoholem apod.

Ještě se zmíním o jedné ženě, která pracovala v přijímací kanceláři rehabilitačního ústavu. Její postižení bylo nepřehlédnutelné, jezdila na invalidním vozíku. Dokázala pacientům naslouchat, dodávat odvahy a utěšovat, na její tváři nechyběl úsměv. Především si ji ztěžovali starší lidé, kteří měli endoprotézy a naříkali např. na to, že už nebudou, jako dosud, provozovat tanec, turistiku, cestování apod. Vzpomínám na tuto ženu vždy, když sama mám nějaké problémy.  Přeji Vám hodně síly a odvahy.