Profesionalizace parasportu: Revoluce, nebo jen výsada pro vyvolené?

Resortní sportovní centrum AGITOS je bezesporu historickým krokem. Poprvé se systematicky vytváří prostředí, kde mohou vybraní parasportovci fungovat jako skuteční profesionálové – se zázemím, platem a podmínkami srovnatelnými s olympioniky. Zní to jako revoluce. Ale každá revoluce má i svou odvrácenou stranu.

Do čela nově vzniklého centra byl jmenován Roman Suda, který na platformě YouTube otevřeně popisuje, jak AGITOS vznikl i podle jakých pravidel budou sportovci vybíráni. A právě tato pravidla si zaslouží hlubší debatu.

Profesionál? Ano – ale jen pokud vozíš medaile

Podmínky zařazení jsou jasné:

- medailový potenciál z paralympijských her nebo z mistrovství světa

- stabilní umístění minimálně v první polovině startovního pole na PH a MS

V praxi je to o něco složitější.

Parasport totiž není homogenní prostředí. Jsou kategorie, kde startuje šest závodníků s výraznými výkonnostními rozdíly. Příklad - Sportuji v kategorii mezi 5 - 8-mi soupeři, dosahuji výsledků pravidelně mezi 4 - 5 místem, když to klapne, stačí pokud na předních pozicích 1 - 2 soupeři vypadnou (nedokončí závod...) – a mám to…?. A pak existují disciplíny s třiceti i více sportovci, kde rozhodují setiny a kde je zisk medaile téměř science fiction. Má tato metrika opravdu stejné podmínky?

Opravdová profesionalizace, nebo selektivní investice?

AGITOS má ambici narovnat podmínky vůči olympijskému sportu. To je bez debat správný cíl. Parasportovci si profesionální zázemí zaslouží. Jenže profesionalizace v českém kontextu zatím znamená spíše výběrový model. Omezený počet míst. Omezený počet platů. Omezený počet „vyvolených“.

Otázka zní:

Nerozevře to ještě více pomyslné finanční nůžky mezi úzkou elitou a zbytkem reprezentace?

Pozn. - Nejde jen o profesionální platy a podmínky vytvořené pro sportování. Pokud je někdo medailistou z paralympiády, obdrží zároveň za získanou medaili i výrazný finanční bonus. A pokud se sportovec pohybuje na této úrovni má zpravidla od od svého sportovního svazu plně hrazené reprezentační výjezdy či jiné výdaje.

Realita českého parasportu: nejdřív dokaž, pak dostaneš

Jako bývalý paralympionik si nemohu odpustit osobní poznámku. V České republice dlouhodobě funguje zvláštní model: Sportovec musí nejprve dosáhnout vrcholné výkonnosti téměř sám. Často bez systematické podpory. Bez jistoty. Bez profesionálních podmínek.

A teprve když ,,přiveze medaily z PH či MS", systém si ho všimne.

Je to opravdu cesta, jak budovat dlouhodobou konkurenceschopnost?

V mnoha vyspělých zemích je podpora nástrojem k dosažení výsledku. U nás je spíše odměnou za něj.

Co talenti?

Další zásadní otázka:

Máme podporovat jen ty, kteří už jsou na nejvyšších metách jaké může sportovec dosáhnout?

Nebo investovat i do těch, kteří mají potenciál, ale ještě nejsou „hotoví“?

Pokud budeme podporu podmiňovat téměř jistou medailí z MS a PH, riskujeme, že část talentů jednoduše odpadne. Protože bez podpory se na světovou úroveň nedostanou – a bez světové úrovně podporu nezískají. To je začarovaný kruh.

Diskriminace mezi kategoriemi?

Parasport je specifický i strukturou klasifikací. Některé třídy jsou početně silné, jiné výrazně slabší.

Je fér hodnotit medailový potenciál bez hlubší analýzy konkurence?

Nebudou sportovci v extrémně nabitých kategoriích objektivně znevýhodněni?

A naopak – nemůže být někdo zvýhodněn jen tím, že startuje v méně obsazené třídě?

Tato debata není útokem na AGITOS. Je to debata o systému, který teprve vzniká – a který bude formovat podobu českého parasportu na roky dopředu.

Dá se dnes v Česku parasportem živit?

Upřímně? Ve většině případů ne.

Jen minimum sportovců se může věnovat přípravě bez nutnosti paralelního zaměstnání nebo jiných vlastních příjmů. A právě to je důvod, proč je vznik AGITOSu důležitý. Pokud má Česká republika držet krok se světem, profesionální model je nezbytný. Ale musí být nastaven tak, aby byl nejen efektivní, ale i dlouhodobě spravedlivý.

Přínos, nebo riziko?

AGITOS může být:

- impulzem ke zvýšení výkonnosti 

- symbolem rovnosti s olympijským sportem

- nástrojem profesionalizace, která tu roky chyběla

Zároveň však může:

- prohloubit rozdíly uvnitř parasportu

- oslabit motivaci těch, kteří stojí těsně pod hranicí výběru

Profesionalizace sama o sobě není problém. Problém může být způsob jejího nastavení.

Klíčová otázka

Chceme systém, který odměňuje hotové šampiony? Nebo systém, který šampiony vytváří?

Resortní sportovní centrum AGITOS má obrovský potenciál stát se skutečným milníkem českého parasportu. Ale jen pokud nezůstane elitním klubem pro několik málo jmen. Profesionalizace nesmí být jen privilegium. Musí být strategií. A právě to je ten moment, kdy se rozhoduje, kterou cestou se český parasport vydá.

Je to stejné, jako kdybychom český hokej redukovali pouze na jména Pastrňák a Nečas. Ale na kom by trenér postavil národní tým, kdyby měl k dispozici jen tyto dva hráče? Na nějakých hobby hráčích? Pokud vůbec nějací budou... Co se stane v okamžiku, kdy bude jeden z nich zraněný a druhý bez formy? Ne, vybere jiné hráče, protože má kam sáhnout.

Reprezentace se nebuduje na dvou hvězdách, ale na široké, systematicky podporované základně sportovců, kteří jsou připraveni převzít odpovědnost reprezentanta. Bez „druhé vlny“, bez kontinuální práce s širším okruhem výkonnostních sportovců, nelze dlouhodobě obstát. A právě tato logika by měla platit i ve financování parasportu.

Reprezentace se buduje na dlouhodobé práci s širším okruhem sportovců, na zdravé konkurenci a na průběžném hodnocení aktuální výkonnosti. Sport totiž není archiv minulých úspěchů. To, že někdo před rokem dosahoval špičkových výsledků, nemůže automaticky znamenat jistotu podpory nebo nominace bez ohledu na současnou formu dalších sportovců.

Jednoduchý příklad: představte si situaci, kdy jeden sportovec má z minulého období příslib určitého rozpočtu, přestože v aktuální sezoně jeho výkonnost není špičková – například na mistrovství republiky získá „jen“ druhé, třetí, čtvrté místo a ne titul mistra republiky. Logicky by měly být finanční výhody a nominace aktuálně určeny tomu, kdo je úřadujícím mistrem, a ne tomu, kdo se nominoval v předchozím roce a získal tak příslib podpory, ať už jde o rozpočet od sportovního svazu, či profesionální plat.

Profesionalizace musí být dynamická, spravedlivá a otevřená všem – jinak se z ní stane jen klub vyvolených místo nástroje pro dlouhodobý růst celého sportu.

Bude profesionalizace přínosem vedoucím k nárůstu parasportovců a motivaci dostat se na dráhu profesionála a nebo to odsune sportovce z druhé vlny o několik levelů níže, až tak, že ztratí ambice na účast ve vrcholových soutěžích? To ukáže čas.

Jako další příklad si můžeme s lehkou nadsázkou představit peloton na Tour de France. Jede v něm dvě stě profesionálních cyklistů, kteří tvoří špičku světové cyklistiky a v podstatě se dá říct, že je určité množství jezdců, kteří mají potenciál vyhrát celou Tour de France. Avšak v případě potřeby mohou týmové "dvojky" či domestici zaskočit za lídry svých týmů v případě, že vypadnou a mohou místo lídra bojovat o celkové vítězství a celkem jisto jistě se dá říct, že startovní pole je v mnoha směrech vyrovnané.

Teď si tedy pro názornost představme tu variantu, že by profesionální smlouvu + další bonusy dostal pouze vítěz této akce, případně nositel vrchařského dresu či nejlepší časovkář. Ti ostatní jezdci by zůstali na amatérské úrovni. Každý si tedy dokáže spočítat, kam posune profesionální smlouva vítěze oproti zbytku amatérského pole.

Následkem výše uvedené situace nastává jakýsi efekt, kdy zkušení sportovci z vrcholového parasportu odcházejí a svůj sport provozují pouze pro zábavu a již se nechtějí účastnit vrcholných akcí. Je to proto, že ve své kategorii dosáhli určitého maxima a nevidí cestu, která by je v dohledné době mohla postupně posouvat k vyšším metám.

Názornou ukázkou toho je třeba paracyklistika v kategoriích handbike, kdy běžně jezdilo na závody v ČR více než 30 jezdců a nyní již tato soutěž v podstatě neexistuje, ale máme 2 profíky. Napříč celým handbike polem muži – ženy máme v konečném pořadí (ČP Para cyklistika 2025) 9 jezdců ve všech kategoriích a většina z nich se svým věkem stále více přibližuje konci sportovní kariéry.

Paradoxně oba profesionálové ,,závodí" v ČR ve svých kategoriích sami. Toto je cesta našeho parasportu?

Na závěr bych rád, s ohledem na svých téměř čtyřicet let sportovních zkušeností – a troufám si říct, že na vrcholové úrovni ve třech sportech, v jednom jako zdravý sportovec, v jednom, kde jsem získal titul mistra světa, a v jednom jako paralympionik – připojil své hodnocení. Buďme vděční za každou korunu, která do parasportu přiteče navíc. Tento článek by však měl poukázat na určité mezery v systému rozdělování financí. Bohužel vše začíná u Národní sportovní agentury, kde lidé v kancelářích nastavují pravidla pro sporty, o nichž často nemají dostatečnou praktickou zkušenost. Podobná situace se někdy opakuje i na úrovni sportovních svazů. Prioritou dnešního sportu jsou především medaile a – nerad to říkám – také jistoty funkcionářských pozic. Nejde však jen o sport; dnešní doba obecně zvýhodňuje pouze ty nejúspěšnější, ať už ve sportovním byznysu, nebo jinde. Z dlouhodobého hlediska to podle mého názoru není správná cesta.

Domnívám se, že je třeba změnit pohled na systém rozdělování financí v parasportu. Funkcionáři by se měli více zaměřit na zviditelnění parasportu, jeho rozvoj, dlouhodobé rozšiřování členské základny a narovnání podmínek napříč jednotlivými kategoriemi i sporty. Považuji proto za důležité na uvedené nedostatky upozorňovat, protože bez otevřené debaty se nic nezmění. Chápu, že ti, kteří již pobírají finanční podporu za své úspěchy nebo mají zajištěný reprezentační rozpočet, nemusí s tímto pohledem souhlasit. Je však nutné dívat se i na druhou stranu – na lidi, kteří hledají cestu, v jakém sportu se rozvíjet, a pro něž může být profesionální zázemí motivací. Tyto možnosti by ale měly být přístupné spravedlivě a bez výrazných rozdílů mezi absolutní špičkou a sportovci z „druhé vlny“, kteří mají ambice i potenciál uspět nejprve na národní, pak evropské či světové úrovni.

Autor - ret