Vlastní poznatky a obecné postřehy z pracovní cesty do Varšavy

Když jsem vystoupil z vlaku, oči mi padly na obrovský Palác kultury postaveného ve stylu socialistického realismu, architektonicky podobnému hotelu International u nás v Dejvicích. Jediná neslyšící žena na doktorandském studiu mne doprovodila a říkala, že další podobné stavby jsou Paláci kultury v Rize a nejznámější Lomonosovova univerzita v Moskvě, kterou navštěvovali také neslyšící.

Vzpomněli jsme také na Varšavskou smlouvu, plán na vytvoření socialistického impéria po druhé světové válce, podobný NATO. Ve skutečnosti socialistické Polsko nemělo hluboký vztah s bývalým Československem. Po socialistické éře se vytvořily vzájemné vztahy, díky bývalému prezidentovi České republiky a zesnulému prezidentovi Polska. Není divu, že se tyto osobnosti staly nejen konservatoří spíše pravicové politiky, ale oba vnímali bolest minulých časů a intenzivně se snažili prohloubit diplomatické styky s blízkými sousedy. V současné době rád slyším o česko-polských vztazích, díky například V 4 a různým smlouvám v oblasti zahraniční politiky. Právě proto mám několik nápadů, kromě toho, že v rámci Česko-polského fóra naše organizace domlouvá užší spolupráci s polskými subjekty a akademickým sektorem.

Měl jsem neformální schůzku s prezidentkou Asociace neslyšících Polska na recepci hotelu ve Varšavě, kde se zúčastnila konference ohledně legislativy v oblasti zdravotně postižených v Polsku. Ochotně mi věnovala hodinu na jednání, během něhož krátce mluvila o všeobecné nespokojenosti s EU i o zklamání s Evropskou unií neslyšících. Obě instituce nabízí řešení a informace týkající se sluchově postižených, které ovšem na národní úrovni nemají potřebný dopad. Můj názor je podobný, ale více nezávislý. Paní prezidentka říkala, že polská vláda premiérky Szydlové se snaží dodržovat směrnice EU, především legislativní normy ohledně migrace apod., a po řadě fiasek s EU by Poláci raději měli určitou samostatnost. Očekává se, že v nová polská vláda přinese hodně změn ve všech sektorech včetně školství a sociální oblasti, a proto se čekají také nové vyhlášky v oblasti zdravotně postižených. Mohu říci, že v současné době není jednoduché řešení u jednání vládní rady u kulatého stolu s dalšími členy, včetně neslyšících, na kterém se prosazovalo hodně podnětů kolem tlumočnické služby či v jiných sociálních oblastech, které se by týkala neslyšících. Situace v Polsku je ještě horší než v Čechách. Někteří neslyšící klienti musí zaplatit sami za tlumočení u lékaře. Sociálně tlumočnické projekty by neměly být tak moc decentralizovány; v Polsku totiž existuje spousta organizací pro neslyšící, ale bez kvalitní regulace systému dotací. Strukturalizace tlumočnické služby pro neslyšící by byla velmi prospěšná.

Prošli jsme po městě, v centru nedaleko budovy Parlamentu je škola pro neslyšící, která patří mezi desítky nejstarších škol pro neslyšící v Evropě. Počet neslyšících dětí v ní je přibližně dvě stě od mladého věku až do dospělosti. Mají neslyšící učitelky, které vyučují samostatně ve třídě, bez asistenčních učitelů. Škola má svůj kabinet v muzeu, kde jsem uviděl portrét bývalého prezidenta Lecha Kačinského, který si potřásal rukou s neslyšícími ze skupiny partyzánů během druhé světové vláky, kdy školu zachránili před bombardováním. Ještě žije jeden z neslyšících veteránů, ostatní již odešli. Zpět od školy pro neslyšící směrem k Parlamentu jsou všude sídla ambasád, u velvyslanectví Spojených států přes silnici je pomník republikánského prezidenta Ronalda Reagana. Náhodu jsem tam potkal dva starší neslyšící a zeptal jsem se, zda ten pomník odráží americko-polské vztahy. Reagoval, že je to úplně jinak, v současném Polsku sice mají lidé svobodu, ale mnoho Poláků chce odjet do USA a prochází tvrdým procesem žádostí o víza a povolení pobytu, proto tito starší občané se na pomník dívají s určitým zklamáním ze současné situace.

Zpracoval: ret

Autor: Roman Lupoměský, ředitel Neslyšící s nadějí