Rozmanité strategie k prohlášení EUD a budoucnost?

Evropská unie neslyšících (EUD) prohlásila svoje programy vůči politikám, jakou roli EUD hraje v bludišti z bubliny evropské komisařky s ohledem na silné trendy rovnosti a práv, které ukazují silně radikální liberalisté ve frakci EU, a proto nedoslýchavý právník Gergely Tipolczai dobrovolně rezignoval v EUD jako viceprezident. Svůj konzervativní postoj vyjádřil ve svém záporném stanovisku EUD: podívejte se na dlouhodobé strategie EUD zainteresované pomalým tempem k posunu komunit neslyšících v EU, například na vzdělání neslyšících a zaměstnanosti neslyšících jsou tyto rovnosti nereálné. Ohledy branné na bohaté komunity včetně těch s odlišnou sexuální orientací, náboženství, migranty a dále jsou v EU a její politické korektnosti spíše u zdravých občanů žijící v EU. Pokud se jedná o komunitu neslyšících, je jednodušší sestavit původní stanovisko EUD- měly být čtyři oblasti technologií, práv, přístupnosti a genderu. Je zbytečné, že EUD zřídí, po svém prohlášení o intersekcionalitě, pracovní skupinu zaměřenou na průsečíky, což znamená, že EUD si nechá položit nové cíle na shromáždění, které by mělo konat v Portugalsku či na dálku. Zapojí se rozšířené pracovní skupiny? Je zbytečné zde komentovat korektnost EU

Vracím se k intersekcionalitě, která bylo odrazem rasové diskriminace v Americe ve 20. Století. EU uznává rozmanitost menšin (většinou zdravých, jinak odlišných lidí), ale komunity postižených, například neslyšících, spadají postavením do marginalizovaných skupin a zároveň mají úplně jiné postavení bez ohledu na to, zda patří zároveň i k menšině LGBT apod. V sociální a zdravotní oblasti tak mohou vzniknout různé pohledy na základě strategického rámce EU pro rovnost a regulaci v období do 2030 pro využívání různých legislativních zdrojů z Úmluvy o právech pro osoby se zdravotním postižením. A co další strategie, například pro rovné postavení žen a mužů, LGBTQ a dále, které se by týkaly zdravotně postižených, a konkrétně sluchově postižených? Nerozumím politice EUD, která v okamžiku, kdy je zaměstnanost neslyšících v celé EU problémem, řeší více diskriminaci na základě příslušnosti k jiným menšinám. Samozřejmě je diskriminace všech menšin veliký problém, ale opravdu toto vyřeší zvláštní strategie? Víme o druzích diskriminace, které by se týkaly zdravých, ne marginalizovaných skupin. Dotýkají se diskriminace v oblasti sociální a zdravotní bez ohledu na pohlaví, zvláště zdravotně postižených či neslyšících. EUD jako zástupce neslyšících by měla řešit primárně diskriminaci neslyšících, než jiné marginalizované skupiny, dle motta „Nikoho nenechat za sebou“. 

Autor: Roman Lupoměský