Pandemie covidu-19 zhoršila osamění dlouhodobě nemocných pacientů v nemocnicích

Velkou část hospitalizovaných pacientů na odděleních dlouhodobě nemocných tvoří pacienti s chorobami typickými pro stárnutí. Nejsou to ale jen staří lidé, může jít také o mladé dospělé, u kterých se rozvinula chronická a dlouhodobá vážná nemoc. Mimo lékařské a ošetřovatelské péče je nutná také péče odborných psychoterapeutů. Ne všude to však bývá standardem - spíše naopak. Jejich osamělost ještě prohloubila opatření spojená s covidem-19.

„Naše nemocnice disponuje pracovní pozicí klinického psychologa, který samozřejmě není schopen uspokojit potřeby všech hospitalizovaných a potřebných pacientů. Z tohoto důvodu bylo před lety využito nabídky od neziskové organizace PRO Gaudia. Díky nim můžeme hospitalizovaným v nemocnici maximálně zkvalitnit pobyt,” vysvětluje Jakub Johaník, vedoucí kanceláře ředitele Nemocnice Milosrdných bratří v Brně.

Pacientům organizace nabízí bezplatnou péči psychoterapeutů, kteří nejsou přímo podřízeni vedení nemocnice, což je výhodou, protože se lépe dokážou svěřit se svými problémy.

„Psychoterapeuté mohou pomoci v komunikaci s konfliktními pacienty. Pacient k nim přistupuje jako k osobě, která je mimo toto oddělení, tedy nezávislého člena. Na zdravotní sestře jsou svým způsobem závislí, ale vůči psychoterapeutovi, který přijde v civilním oblečení, mohou být mnohem otevřenější,” říká S.M. Norberta Dobromila Sukupová, hlavní sestra Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze

K nejčastěji řešeným tématům patří u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů úzkosti a pocity beznaděje. Jedná se o pacienty, kteří už mohou mít vyšší věk a náhle se ocitnou v nemocničním zařízení, kde jsou  závislí na péči jiné osoby. V době pandemie covidu-19 se osamění těchto lidí ještě prohlubuje.

„Lidé tam opravdu strádají. Slaví na covidovém lůžku výročí, narozeniny, připomínají si úmrtí své ženy. Většinou jde samozřejmě o starší lidi, ale ani mladí pacienti nejsou výjimkou,” popisuje situaci výkonná ředitelka a psychoterapeutkaPavla Doláková z neziskové organizace PRO Gaudia.

Když ležíte v nemocnici, každý den je stejný

Během pandemie covidu-19 však skončila v nemocnici také mladá slečna Nikola z České Lípy, která trpí Crohnovou chorobou. „Za svůj život už jsem párkrát v nemocnici byla, ale vždy to bylo maximálně na 14 dní. Loňský rok jsem tam strávila 14 dní už v únoru a v dubnu jsem se tam vrátila znovu, protože můj zdravotní stav byl opravdu špatný. Měla jsem velký absces a lékaři moc nevěděli, co s tím. Myslela jsem si, že brzy zase půjdu domů, ale ono to tak nebylo,” vzpomíná na období plné nejistoty Nikola. V nemocnici nakonec strávila tři měsíce.

„Když tam ležíte, každý den je stejný. Díky paní Dolákové jsem měla pocit, že se o mě někdo zajímá a že se mám na co těšit. Nevíte ani, co vás čeká nebo jaká je prognóza. Ona tam pro mě byla a dávala mi pocit, že to bude dobré a že to zvládnu. Když jsem upadala do skepse a špatné nálady, tak mi říkala, že to nesmím vzdát, mám se probrat a znovu bojovat. Chodila za mnou kdykoli mohla,” dodává Nikola. Přiznává i to, že časem pojala nedůvěru k postupu lékařů, protože její stav se nelepšil. Díky této pomoci s nimi obnovila komunikaci a našla k lékařům znovu cestu.

Ne všichni zdravotníci mají s pacienty trpělivost. Nejde přitom jen o jejich maximální pracovní vytížení. Aktuálně to například vinou pandemie bývá syndrom vyhoření, který si však ne každý zdravotník uvědomuje a hlavně připouští.

Pacienty připravují na možnost, že se domů nevrátí

„V konečném důsledku to neodnáší jen pacienti, ale právě také personál,” říká Pavla Doláková s tím, že v nemocnicích svou přítomností reálně pomáhá oběma stranám. „Mají toho hodně, jsou ve stresu. Registrují sice, jak na tom pacienti jsou, ale jsou rádi, že stíhají svoji práci. Všímají si, že by si potřebovali o něčem promluvit, ale zároveň mají na starost další povinnosti. Když se mají rozmyslet, jestli podají antibiotika, nebo si budou povídat, tak samozřejmě zvolí první možnost,” dodává Doláková.

Pacient, který je pozitivně naladěný, lépe zvládá vytržení z rodinného prostředí, které může být nečekaně dlouhodobé a v některých případech také nevratné. Velké množství pacientů se do domácího prostředí vrátit nemůže, protože nejsou schopni se o sebe postarat. Pracovníci PRO Gaudia je proto často musejí připravovat také na variantu, že se z nemocnice už domů nevrátí a budou přeloženi do specializovaného sociálního zařízení.

„Paradoxní je, že když umíráte, jste mnohem lépe zabezpečení po psychologické stránce, než lidé dlouhodobě umístění v nemocnicích. Paliativa dostala v posledních letech obrovskou podporu, za což jsem nesmírně ráda. Také my jsme součástí paliativního týmu. Když ale v roce 2021 umíráte, je větší pravděpodobnost, že se vám dostane podpory, než když jste ‘jen’ v léčbě. A to je přece špatně, ideálně by tato psychoterapeutická služba měla být pro všechny,” myslí si Doláková. Říká, že během pandemie byla vůbec poprvé svědkyní toho, že lidé v nemocnicích umírali steskem.

O PRO Gaudia

Nezisková organizace PRO Gaudia poskytuje odbornou psychoterapeutickou péči a vzdělává zdravotní personál a další pomáhající pracovníky v tom, jak využít psychoterapeutické prostředky v komunikaci s nemocnými a jejich blízkými. Nabízí dostupnou odbornou psychoterapeutickou podporu onkologicky a jinak dlouhodobě nemocným, umírajícím, jejich rodinám a osobám blízkým od roku 2003. Poskytuje psychoterapii, relaxace a masáže v nemocnicích u lůžka a ambulantně v Praze, Brně a Znojmě. Pomáhá také zdravotnickým pracovníkům.

Zdroj: www.rha.cz   

Foto: Jarmila Štuková