Názorový článek k Istanbulské úmluvě

Istanbulská úmluva, považovaná za mezinárodní chartu, se dostala do popředí diskuze v Česku, když tento týden neočekávaně neprošla Senátem. Tímto vývojem zůstává nejasný výklad samotné úmluvy. Venkovní pozorovatelé, zejména z řad občanské společnosti a humanistů ze stran Zelených či Pirátů, vyjadřují zklamání, vnímajíce to jako ztrátu energie a síly. To kontrastuje s jejich nadšením ze setkání, které se uskutečnilo na jaře minulého roku, včetně účasti nevládních organizací. Mezi těmi se objevily i menší organizace, jako Neslyšící ženy v Česku, které podporovaly téma Udržitelného rozvoje, zejména v oblasti vzdělávání a rovnosti žen a mužů.

Není jednoduché určit, zda jsou občané, kteří jsou buď pro nebo proti ratifikaci, skutečnými lobbisty nebo odpůrci. Mnozí považují snahy o vnucování genderové ideologie za problematické, zejména ti, kteří mají obavy z narušení svých stereotypů. Je zajímavé pozorovat, jak se tyto otázky vnímají jak v Česku, tak i v rozvojových zemích, vzhledem k různým ideologiím, zvykům a kulturám.

V Česku jsou ženy chráněny před násilím díky nevládním organizacím, které aktivně pracují na osvětě a kampaních na úrovni srovnatelné s dalšími zeměmi ve Visegrádské čtyřce. V minulém roce ministerstvo Blažkové intenzivně zařadilo Istanbulskou úmluvu do připomínkového řízení. Nicméně, resorty, včetně ministerstev, vyjádřily nesouhlas, a schválení úmluvy nebylo hladké při jejím předložení Parlamentu.

Každý resort má svůj legislativní rámec, a každý z nich se postavil proti přijetí úmluvy. Je možné, že je na čase přehodnotit a ovlivnit její přijetí jako univerzální chartu, která by mohla překonávat odpor k úpravě legislativních orgánů v jednotlivých rezortech.

Spekuluje se, že Úřad vlády, ačkoliv existuje ministerstvo pro legislativu, přijalo rozhodnutí bez zvážení názoru resortů, což vedlo k posunu do emocionální sféry témat, která jsou vnímána jako citlivá, a tím se zdržuje proces ratifikace. V této souvislosti existuje obava, že společnost se mění a vyvíjí v důsledku změn klimatu a rozšíření služeb, což brzdí legislativní kroky resortů směrem k univerzálnímu schválení úmluvy. Stejně jako v případě Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a jejího opční protokolu, i zde došlo ke zpoždění.

Vzhledem k tomu je možné tvrdit, že rozhodnutí senátu bylo správné, avšak věřím, že Istanbulská úmluva bude nakonec schválena v Česku.

Autor: Roman Lupoměský