Federace Bosny a Hercegoviny má své zákonitosti pro začleňování invalidních skupin

Často jsem cestoval do balkánských zemí, ale do Sarajeva jsem mířil poprvé, i když je to prioritní země Zahraniční rozvojové spolupráce a bez memoranda. Jako vyslanec rozvojového sektoru jsem to zažil na vlastní kůži. Sedm set kilometrů mimo Sarajevo. Navštívil jsem Banja Luku, Mostar, Tuzlu a ještě také malou obec Tomislavgrad.

Když došlo k rozpadu bývalé Jugoslávie, nemluvilo se tehdy ve velkém měřítku o etnikách, ale dodnes se věci složitě vyvíjí v politickém chování a destabilizaci státu. Ve skutečnosti existují tři prezidenti – jeden srbské republiky a dva muslimské federace a chorvatské federace. Střídají hlavu státu po osmi měsících, podobně jako ve Švýcarsku, i když tam jde úplně o něco jiného.

Snažil jsem se jednat s muslimskou federací v Sarajevu, s tajemníkem Sulejmanem Čakovičem. Je to muslim, jeho jméno je stejně velké jako osmanská říše. Pochází prý z Černé Hory, ale nikdy nechodíval do mešity. Když jsme se bavili o alternativách dějin, které lze dnes těžko domýšlet, tajemníkův právník vzpomínal na občanskou válku, kdy se lidé v údolí Sarajeva nemohli bránit kopcům a partyzánům ze Srbska po celé čtyři roku. Válka si tehdy vyžádala smrt tisíců muslimů, včetně neslyšících.

Federace neslyšících a nedoslýchavých má devět poboček. Delegáti Světové federace neslyšících byli nuceni přepsat stanovy, a tak organizaci pojmenovali Asociace neslyšících Bosny a Hercegoviny a dodržují již léta tuto tradici. Znamená to, že všechno je stejné, jako dříve. Federace Bosny a Hercegoviny má své zákonitosti pro začleňování invalidních skupin. To se týká také sluchově postižených v reakci na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. Vládní federace a její ministerstva neaplikovala mnoho vyhlášek na zlepšení života sluchově postižených, například ze sociální oblasti. Nebyly nastaveny sociální služby, ani jejich regulace mezi ministerstvem a Federací neslyšících a nedoslýchavých Bosny a Hercegoviny. Dodnes nefunguje dobrá sociální politika.

Projížděl jsem slepými ulicemi, navštívil místo, kde se uskutečnil sarajevský atentát, který ukončil říši Habsburků a naskočila mi husí kůže. Díky tomuto atentátu později vzniklo naše první Československo. Když jsem se po náročné cestě vracel do Mostaru, v tamním večerním čase svítilo městečko, včetně starého mostu, který leží na řece Neretvě a tvoří hranici mezi muslimy a Chorvaty. Kdysi v občanské válce byl zřícen. Po ukončení války a za pomoci ze Španělska později most postavili znovu. Spadlé kameny vytáhli z řeky a přemodelovali do nových kvádrů pro stavbu mostu. Po přejití mostu mě delegáti pozvali do restaurace a objednali talíř masa z ovce. Když jsem koukal na hodinky, bylo pozdě večer. I přesto jsem maso se zeleninou polykal s chutí.

Za celé dny jsem si odvykl na kyslík pod horami. Seděl jsem v údolí řeky a přemýšlel o klimatu a školačce ze Stockholmu, která měla napůl pravdu. Určitě víc, než Babiš při svém projevu na shromáždění OSN. Vyjádřil se k budoucnosti v oblasti technologie a bio-inženýrství, oproti brždění emisí. U nás v Česku se ale opravdu snažíme omezit emise v měřítkách dle dlouhodobých projektů, oproti ostatním zemím, například z hedvábných států.

Z okénka v letadle jsem pozoroval krásné prostředí, kde se konala zimní olympiáda. Jeho inspirace z anatomie Jugoslávské epochy, epochy velikého blahobytu. V současné době jsou dva státy z původních šesti na úrovni Evropy. Zbytek je na tom hůř.

Autor:

Roman Lupoměský/ředitel

Neslyšící s nadějí/Deaf Hope

Na Křečku 365, Praha 15/Prague 15, Czechia/GMS: +420 776 106 780

E-mail: organizace.nsn@gmail.com/ www.neslysicisnadeji.org