I s handicapem lze žít plnohodnotný život a docílit velkých věcí...

V kategoriích níže naleznete články naší redakce.

Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.

Najděte si lepší práci!.

Přečtěte si nejnovější článek

Přečtěte si články bloggerů.

Příjemnou zábavu!

Žiju s handicapem
v České televizi

Žiju s handicapem v České televizi

Podívejte se na video
o dětském domově Korkyně

Obrazek s videem

Video o dětském domově Orlíček
Přední Chlum

Obrazek s videem

Být zítra lepší než dnes - handicapu navzdory

Být zítra lepší než dnes - handicapu navzdory

Součástí mého hendikepu, ať chci nebo nechci, jsou i fyzické pády a úrazy. Nejenom z kola (ačkoli z něj vlastně nepadám, pokud neudělám chybu). Ať už jde o zlomenou ruku z pádu na dráze, nezaviněný střet s autem na tréninku, nebo „blbý pád ze schodů" s následujícím zánětem pravého lokte, pobytem v nemocnici, litry antibiotik a dvěma operacemi během týdne. Už dávno jsem se přestal vztekat (pravda ale je, že když kvůli zdravotním trablům byla loni v ohrožení moje milovaná cyklistika, bez níž už dneska nemůžu normálně fungovat, vztekal jsem se a kopal okolo sebe docela intenzivně). Ona totiž negace je něco, jako když si píšete vlastní parte. Více, či méně závažné situace prostě přetavím v pozitivní - v podstatě to plus najdu, sám se pobavím a ještě z toho udělám výzvu, protože výzvy miluju a mám co překonávat. „Pokud o tu ruku přijdu, budu závodit s protézou. Nevzdám se,“ – zánět lokte.

Hodně „zdravých" lidí hledá nepřítele ve svém okolí a přitom si neuvědomují, že největším nepřítelem jsou vlastně oni sami sobě. Zvítězit sám nad sebou dá totiž mnohem větší fušku, než nad tím druhým. Když jdu do závodu, tak je jasné, že borec vedle mě na čáře je můj soupeř. Avšak já jsem svůj soupeř. Prvně se tedy na silnici rvu sám se sebou a až potom s ostatními, byť se to na pohled vlastně stírá. Kdybyste u mě stáli těsně před startem, možná byste v šepotu zaslechli hecovací formuli: „Vole, jeď!" Používám vnitřní řeč a někdy na sebe při závodě nebo tréninku zařvu - to když vím, že mám na víc, než předvádím. Nechválím se a nemám rád, když někdo chválí mě. Když to podělám, následující půlhodinu po závodě ke mně smí jenom máma, nebo trenér, možná i sportovní psycholožka. A když beze slova zmizím, nemá cenu mě hledat. Vrátím se sám... Doma ráno vstanu, dám si rozcvičku, pak se postavím do středu pokoje a stanovím si mikro cíl: „Tak, Tomáši. Co dnes uděláš, aby ten, kdo tady stojí, byl dnes lepší než včera a zítra lepší než dnes, ha?" Odpovím (příklad: „Nechám se vyzkoušet z práva a dostanu dvojku a lepší") a pak jdu na ranní fázi tréninku. Být zítra třeba jen o píď lepší než dnes. To je jedna z věcí, co mě motivují, nutí překonávat sebe sama, překážky, které přede mě staví moje tělesné postižení a já sám, posouvat svoje limity a hledat hranice svých možností. Bojovat, protože kdo bojuje (s čímkoli), může vyhrát. Kdo nebojuje, už prohrál. A prohrát sám nad sebou si hlavně vůči sobě nemůžu dovolit. Asi bych to nerozdýchal. Je to ale boj, který „nikdy“ neskončí, protože hendikep pochopitelně neodstraním úplně.

Život s ním (byť od narození) mě zatím naučil, mimo jiné, pár věcem. Zaprvé – neříkat hned a na všechno „TO NEJDE,“ aniž bych to aspoň x-krát nevyzkoušel, nebo nehledal cestičky, kterak danou věc udělat jinak; zadruhé – věřit ve slovo „NADĚJE,“ protože vždycky jí bude víc, nebo míň, ale bude.

 

Moje tělesné postižení mě přivedlo také k zájmu o medicínu, konkrétně anatomii a fyziologii lidského těla. Od ortopedické operace v červnu 2010 (byl to půlroční mazec, který - a teď prosím promiňte – kdo nezažil, nepochopí) mám zvýšený práh bolesti a její toleranci. Jedno pondělí, nedávno, jsem na cestě z posilovny domů uklouzl na namrzlém kusu chodníku na pravý loket, který jsem měl operovaný právě kvůli onomu zánětu. Protože jsem to necítil, zjistil jsem to až doma. Jakmile jsem uviděl ten hrubě nepěkný loket, jenž nejen krvácel, v mžiku jsem byl v koupelně. Mámě se udělalo zle, avšak i přesto byla schopna mi pomoci se základním ošetřením a dopravou na pohotovost, neb se přeci kvůli rozbitému lokti a lehkému otřesu mozku nebude volat erzeta, no ne? Návrh jít další den do školy mi neprošel. Týden jsem měl zákaz vycházení. Další den jsem zase seděl na kole, i když v pokoji. Když si prožijete svoje, posílí vás to. Když si musíte sáhnout někam hodně hluboko jenom proto, abyste mohli zase chodit a sportovat, být šťastní. Spousta věcí je pro „zdravé“ lidi normálních, obyčejných (třeba ta chůze). Pro mě jsou některé z nich dobrodružstvím, výzvou. Negativní věci možná i proto beru s humorem a úsměvem na rtech. Protože jinak bych si psal „vlastní parte“ – prohrál bych sám se sebou.

Datum: 10. 2. 2014 15:28 | Autor: Tomáš | Zobrazeno (123x)

Hodnocení:

5.2

Ohodnoť tento článek (1 = Velmi špatný | 10 = Velmi dobrý):

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Počet hodnocení: 2207

Autor článku:

TomasSalak

Tomáš

Rok narození: 1992

Datum registrace: 30. 1. 2014 19:51


Další články autora:

U zubaře

Článek U zubaře

Zubař. Pro mnoho lidí asi jeden z neoblíbených lékařů. Ne tak pro mě. Že se zubaře nebojím jsem věděl už na základní škole. Není proč se ho bát. Je to člověk z masa a kostí v první řadě a lékař v té druhé. Stejně tak jako chodíme ke svému praktickému ...

Datum: 21. 8. 2018 19:11 | Tomáš

Kde je vůle...

Článek Kde je vůle...

„Já jsem si všimla, že chodíte líp. Už tolik nehážete pánví, jste narovnanější a více stabilní a pravou ruku máte více nataženou podél těla. To je úspěch,“ zhodnotila dnes na moji poslední velké vizitě primářka rehabilitačního ústavu naši pětitýdenní ...

Datum: 2. 10. 2017 16:01 | Tomáš

RÚ Chuchelná

Článek RÚ Chuchelná

Je neděle. Deštivé, líné ráno. Volný den. Dešťové kapky stékají po okně a okolí se topí v mlze. Jsem ospalý, ležím v posteli a nechci nic dělat. Měl bych jít ven a procvičovat chůzi, ale nechce se mi. Dnes ne... Do rehabilitačního ústavu Chuchelná, d ...

Datum: 19. 9. 2017 18:10 | Tomáš

Má na nás móda špatný vliv?

Článek Má na nás móda špatný vliv?

V dnešním příspěvku bych se rád zabýval otázkou, jež tvoří jeho nadpis. Předně bych chtěl podotknout, že lidé mohou být rozděleni do dvou skupin, pokud jde o módu. Na ty, kteří mají módu rádi a musí za každých okolností chodit v nejnovějších kouscích ...

Datum: 21. 2. 2017 12:24 | Tomáš

Poslední řádky Endymu

Článek Poslední řádky Endymu

Hele Endy, já vůbec nevím, co mám říct – vlastně napsat, jak už to v takových chvílích bývá. Vše, co jsem Ti chtěl říct, jsem Ti za ta léta řekl. I to poslední. A tak to úplně poslední, co zbývá říct je: DĚKUJI! Děkuji za těch 13 let, po něž jsi mi ...

Datum: 29. 6. 2016 10:56 | Tomáš

Podporujeme také

Dětský domov Korkyně

Pokud chcete děti z dětského domova podpořit finančně, podívejte se zde.

Tomáš Mošnička - šéfredaktor (ret)

Tomáš Mošnička - šéfredaktorvzpěrač - mistr světa ve vzpírání tělesně postižených, handbikerový závodník
www.tomasmosnicka.cz
mosnicka@zijushandicapem.cz

Aktuální rozhovor:

Paralympionik a fotograf Jan Povýšil

Další osobností, kterou vám chceme představit je vozíčkář, dlouholetý reprezentant v plavání a jeden z našich medailově nejúspěšnějších paralympioniků Honza Povýšil...

více »
Handicapovaní rybáři - Příjem nových členů

Handicapovaní rybáři - Příjem nových členů z řad ZTP, ZTP/P

Vstupte »

Nejaktivnější blogeři

Děkujeme generálnímu partnerovi skupině D.I.SEVEN za vřelou podporu!

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN FACILITY
Facility management a podpůrné činnosti. Poskytujeme Náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN 
Bezpečnostní služby, PCO, zabezpečení akcí, úklidové ,recepční služby a náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN SERVICE
Bezpečnostní služby jako fyzická ostraha nebo vzdálený monitoring. Poskytujeme náhradní plnění.

Překlepy: Lidé náš web hledají také těmito výrazy: hendikep, hendicap, handikep, ...

Důležité odkazy:

Podmínky pro užívání blogu | Mapa stránek | Kontakt

Copyright 2018 | Internetový marketing : Optimalizace pro vyhledávače : Created by VIDIA-DESIGN s.r.o.