V kategoriích níže naleznete články naší redakce.
Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.
Najděte si lepší práci!.
Přečtěte si nejnovější článek.
Přečtěte si články bloggerů.
Příjemnou zábavu!
I s handicapem lze žít plnohodnotný život a docílit velkých věcí...
V kategoriích níže naleznete články naší redakce.
Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.
Najděte si lepší práci!.
Přečtěte si nejnovější článek.
Přečtěte si články bloggerů.
Příjemnou zábavu!
Existuje jich několik a v dnešním globalizovaném světě umožnují globalizovat ještě více, intenzivněji a rychleji než kdy dřív. Někomu poskytují prostor ke zviditelnění a reklamě, jinému slouží jako zdroj informací (jejichž kvalita není předmětem tohoto příspěvku), onomu jako komunikační kanál s kamarádem na druhém konci ulice, a další si s jejich pomocí vydělává na živobytí. Kdo nemá profil(y), jako by nebyl, vlastně neexistuje. Zadržte… To jako vážně?
I já jsem měl profily. Sedm a půl respektive pět let. Měl. Do letošního ledna. Prosím vás, s novým rokem, předsevzetím, novým startem či něčím podobným to nemá pranic společného. Prostě jsem profily na oněch sítích používal čím dál méně, až jsem jednoho lednového rána zjistil, že nechápu, k čemu to vlastně je, a že informací hrnoucích se na mě je takový přehršel, že i přes jejich tvrdé omezení nejsem s to je náležitě zpracovat a diverzifikovat a že mi zahlcují mozkovnu tak, až jí pozbývá kapacita na události konkrétního charakteru. Nejprve jsem si myslel, že to vydržím týden nebo tak nějak, leč už bez sítí existuji déle než čtvrtý měsíc a vůbec mi nechybí.
Mohlo by se zdát, že sociální sítě nám pomáhají socializovat se. Je to ale opravdu jen zdání. Spíše naopak, tyto platformy nás desocializují. O jejich negativních dopadech na jedince či společnost již bylo popsáno mnoho, já bych se spíše zaměřil na to, proč nás desocializují.
Socializace jednotlivce v rámci skupiny či společenství, anebo skupiny v rámci společenství, odpradávna probíhala tváří v tvář skrze vyjednávání, půtky, šarvátky i lité boje, jakož i skrze postavení předků ve společnosti. Dnes se sociální status měří tučností konta v bance, oblečením, autem a v neposlední řadě i počtem „přátel“ a množstvím lajků na sociálních sítích, a když jich je málo, připadají si někteří třeba i nevědomky méněcenní. Totiž lidé, než by žili svůj reálný život, žijí raději ten umělý virtuální, a svoji hodnotu odvozují již zmíněným počtem lajků a domnělých přátel. Všechno je to ale až příliš umělý svět, ve kterém jsme ochuzeni o skutečné sociální interakce tváří v tvář, na které jsme se evolučně adaptovali během stovek tisíců let. Svět, ve kterém vše co nám není příjemné můžeme smazat jediným kliknutím, svět, ve kterém si realitu upravujeme k vlastnímu ideálu dokonalosti. Svět, jenž se stal výkladní skříní našich životů. Někteří zajdou dokonce do takových extrémů, že svůj život porovnávají s fotkami druhých. Tady už i mě, ateistu, napadá jen citát z Bible: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“.
Jedním z možných vysvětlení proč sociální sítě desocializují je orgán, který máme všichni uložený nahoře – mozek. V něm vše začíná i končí. Psal jsem o tom článek na svém anglickém blogu (dostupný v angličtině zde: https://tomasalak.wordpress.com/2017/10/20/a-way-of-relaxing/).
Náš mozek se evolučně vyvíjí miliony let, ovšem globální společnost se za posledních sto let velmi výrazně proměnila. Nepoměr je myslím zřejmý, milí čtenáři. A internet? Ten v nám známé podobě existuje dvacet šest let! Z hlediska evoluce je sto let asi jako jedna kapka vody v Tichém oceánu – strašlivě málo na to, aby se naše těla mohla přizpůsobit tak rozsáhlým změnám. Nároky vzrostly, doba se zrychlila, a tak dále. S nástupem internetu se nám sice otevřely dveře poznání, ale množství informací jež musíme zpracovat a (správně) vyhodnotit vzrostlo ve velmi krátkém čase exponenciálně, což může vést k tomu, že jsme informačně přehlceni a již nejsme schopni správně interpretovat jejich objektivitu, což zase může vyústit v nesprávnou interpretaci reálného a nereálného (virtuálního). A kruh se uzavírá.
A jakže nás sociální sítě vlastně desocializují? Tak například na nich můžete vcelku pohodlně vést sáhodlouhou konverzaci s vašim kamarádem. Avšak ani sebedelší a sebepodrobnější konverzace na chatu vám plně nenahradí byť jen hodinovou osobní konverzaci u šálku kávy, čaje, nebo na lavičce v parku, i kdyby mělo jít jen o bezduché tlachání o ničem. Přes obrazovku totiž nevidíte bezprostřední reakce spolukomunikujícího, jeho gesta, mimiku, jakož nemáte možnost nevědomě vnímat jemné nuance, které však výraznou měrou konverzaci dotvářejí. S emotikony na mě prosím nechoďte. Po nějaké době nás tato evolučně získaná potřeba začne postrádat, byť třeba v nevědomé rovině, a může se to projevovat lecjak. Je lepší se vidět jednou za dva týdny než obden chatovat, podle mého mínění. A pokud není možnost osobního kontaktu, pak by možná stačilo občas chat proložit videem. Já osobně mám ze způsobů komunikace nahrazujících osobní styk nejraději e-mail. Zkusil jsem si i klasické dopisy a těm se vpravdě žádný jiný způsob nahrazující ten osobní nevyrovná.
A dalo by se pokračovat… Se sociálními sítěmi je to zkrátka jako s ohněm. Mohou nám být dobrým sluhou ale zlým pánem, neboť svět virtuální již ze své podstaty ve světě reálném neobstojí.
Datum: 23. 4. 2019 21:47 | Autor: Tomáš | Zobrazeno (78x)
Nebylo slyšet nic. Nic kromě vteřinové ručičky hodin na protější stěně. Tik-tak tik-tak. On ale nevnímal nic. Lépe řečeno, nevnímal nic ze světa okolo něj. Oči měl zavřené, tep se mu postupně zpomaloval, až se stabilizoval na hodnotě 41 pulsů za minu ...
Datum: 16. 11. 2020 14:57 | Tomáš
To slovo nemám rád. Přijde mi takové nadužité, pohrdavé, vyjadřující cosi negativního, něco za co by se člověk měl stydět. Vnímám ho jako pejorativní. Ostatně dnes už se tomu místu říká psychiatrická nemocnice, což dle mého mínění lépe vystihuje pods ...
Datum: 15. 10. 2020 16:24 | Tomáš
Milí čtenáři mého blogu, někteří jistě víte, že sport vedle proher přináší nádherné okamžiky, zážitky a radosti. Některé z nich jsou až transcendentní a jeden si při jejich prožívání uvědomí, že sportovní výkony sedí na tribunách až v druhé řadě. Já ...
Datum: 7. 2. 2020 09:18 | Tomáš
Když jsem v červnu roku 2016 ze zdravotních důvodů oficiálně skončil s cyklistikou, roztrhlo mi to srdce. Natolik, že mi trvalo celých 87 týdnů, než jsem se z toho vzpamatoval. Na sport jsem nemohl ani pomyslet, natož ho vidět či provozovat. Na konci ...
Datum: 15. 11. 2018 16:24 | Tomáš
Pokud chcete děti z dětského domova podpořit finančně, podívejte se zde.
vzpěrač - mistr světa ve vzpírání tělesně postižených, handbikerový závodník
www.tomasmosnicka.cz
mosnicka@zijushandicapem.cz
členka české onkologické společnosti - psychologické sekce, psycholožka, lektorka, podplukovnice v záloze
zuznem1@seznam.cz
Aktuální rozhovor:
Před časem nás naše čtenářka informovala o projektu Jana Hotovce. Honzu mnozí znají jako Muže roku Cesty za snem, zároveň jako vášnivého handicapovaného cyklistu, ale především jako strůjce projektu Asistence navzájem. Jan Hotovec kdysi sám hledal asistenta a setkal se osobně s touto problematikou. To ho motivovalo k ...
více »Máte omezenou hybnost dolních končetin, jste qvadruplegik, spastik a momentálně nevíte jestli vás zrovna tento sport chytne?
Vstupte »
Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN FACILITY |
Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN |
Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN SERVICE |
Překlepy: Lidé náš web hledají také těmito výrazy: hendikep, hendicap, handikep, ...
Podmínky pro užívání blogu | Mapa stránek | Kontakt
Copyright 2021 | Internetový marketing : Optimalizace pro vyhledávače : Created by VIDIA-DESIGN s.r.o.