I s handicapem lze žít plnohodnotný život a docílit velkých věcí...

V kategoriích níže naleznete články naší redakce.

Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.

Najděte si lepší práci!.

Přečtěte si nejnovější článek

Přečtěte si články bloggerů.

Příjemnou zábavu!

Žiju s handicapem
v České televizi

Žiju s handicapem v České televizi

Podívejte se na video
o dětském domově Korkyně

Obrazek s videem

Video o dětském domově Orlíček
Přední Chlum

Obrazek s videem

V Ráji

V Ráji

Milí čtenáři mého blogu,

někteří jistě víte, že sport vedle proher přináší nádherné okamžiky, zážitky a radosti. Některé z nich jsou až transcendentní a jeden si při jejich prožívání uvědomí, že sportovní výkony sedí na tribunách až v druhé řadě. Já bych se dnes chtěl pokusit vám jeden takový zážitek přiblížit.

O tom že Ráj na Zemi existuje jsem se za téměř 28 let své existence ráčil přesvědčit již nesčetněkrát. Tedy pro mě spíše Ráje. Ještě se mi ale nestalo, abych se v jednom ze svých Rájů ocital tři týdny za sebou.

Myslím, že když se sportovců zeptáte, zda mají rádi mimosezónní přípravu, většina odpoví něco ve smyslu, že je to období, které je moc nebaví, a podobně. Ne tak já. Na svém sportu miluju všechno, včetně brzkého vstávání. Netřeba rozepisovat, že jsem se v atletice našel, to je hotová věc. Že mám svoji potřebu pohybu je věc rovněž daná a souvisí s produkcí a vylučováním skupiny látek také zvaných jako endogenní (= v organismu vznikající) opiáty.

Se vzrůstající fyzickou kondicí a odolností si tělo žádá zvýšení tréninkových dávek. Zprvu jsem to řešil porůznu, zejména pak neschváleným tréninkem v posilovně v době, kdy mám v tréninkovém plánu napsaný volný den, což jsem tak i vykazoval, neb trenéři přeci nepotřebují vědět všechno, a co dělám ve svém volnu může být kdekomu fuk, že ano. Pro neznalé: volný den je den v týdnu v němž bych se správně měl věnovat pohybovým aktivitám jež nesouvisejí s mými disciplínami, kupříkladu chůzi nebo lezení, a je to také den určený k odpočinku a regeneraci.

Když to prasklo, dostal jsem lehce vyhubováno od klubové kondiční trenérky. Po Vánocích, během nichž se moje tréninky nezastaví, pokud k tomu není vážný důvod, jsem si řekl: „Smrade, takhle to dál nejde,“ nakráčel jsem do kanceláře předsedy, sportovního ředitele a atletického trenéra našeho sportovního klubu v jedné osobě, jakož i atletického rozhodčího, a povídám mu:

„Ty, Martine, dej mi Gábinu, já chci zkusit, jaké to je. (Gábina = slangové označení pro soubor tréninků, který měli naši trenéři v dobách jejich aktivní kariéry, a o němž tvrdili, že byl vážně „mazec.“ Podle jména jejich trenérky. Variant existuje spousta).

Pan předseda se překvapeně ušklíbl a opáčil:

„Dobře, já ti něco nachystám.“

„Ale nechci žádnou šunku,“ já na to, „dej mi pěkně natvrdo co jste měli vy.“

„Jo, já něco vymyslím,“ odvětil Martin.

Dva dny před inkriminovaným tréninkem jsme spolu měli rozpravu a šéf se zmínil, že to zkoušel na klucích ze skupiny a nikdo to nestihl, snad jen jeden, který je však zdravý (rozuměj bez hendikepu).

„Budeš na to mít hodinu, je to trénink, kterej by měl být za hodinu hotovej. Myslím, že to za hodinu nestihneš a jestli jo, no tak je to slabý a přidáme. Kdybys to náhodou stihl dřív, mám záložní plán, neboj.“

Definitivně jsem tak nabyl dojmu, že půjde o něco velkého, magického, co konečně po dlouhé době ukojí moji touhu po pořádném drilu. Jenomže ouha! Velká očekávání plodí velká zklamání. Člověče, tohle je málo, tohle ti asi omlátím o hlavu, pomyslel jsem si směrem k Martinovi, jakmile jsem papírek se zadáním dostal do ruky, a odebral se ho plnit.

Za 53 minut bylo hotovo, i jal jsem se věnovat dalším věcem. Asi po hodině a osmi minutách mě Martin zastavil, a prý jak to šlo.

„No, musím říct, že po dlouhé době to byl trénink kterej za něco stál a kterej mi něco dal, co se tréninků v tělocvičně týká. Ale stihl jsem to za 53 minut a jen lehce jsem se zpotil. Musel jsem si i přidat, vzadu to máš napsaný. Bylo to fajn, ale upřímně… Bylo to slabý.“

Trenér si vzal papírek, rozluštil naškrábaná čísla a asi na dvě vteřiny zrudl. Mně bylo jasné, že jsem mu právě zboural jeho dosavadní představy o tréninku, a že neví co má dělat. Vzápětí se však vzpamatoval, zavolal si asistenta a začal organizovat příští trénink.

„No, tak ono je to málo pro toho hajzlíka. Ve středu máme dvě hodiny, tak si ho budu hlídat. Ten něco zažije.“

Měl pravdu. Zažil jsem něco transcendentního.

Ve středu mi kondiční trenérka před tréninkem řekla, že to budu mít hodně zajímavé, že to skládali asi půl hodiny, a nakonec mi to ještě „vytunili.“ Na můj dotaz, jestli si myslí že se budu z tělocvičny plazit po čtyřech, odvětila:

„Já si myslím, že ano. A jestli ne, tak už jseš fakt robot.“

Středeční dvouhodinové menu sestávalo ze šestnácti chodů, jedna delikatesa vedle druhé. Navíc jsem dostal sparing partnera — trenéra boccistů. V polovině prvního chodu jsem se tetelil blahem. Pak už jsem jen zamířil přímou cestou do Ráje. Během první hodiny jsem se dostal do stavu, který moje milovaná angličtina označuje slovním spojením „to get high“ či též „getting high.“ Česky napsáno jsem byl regulérně zfetovaný mixem látek ze třetího odstavce článku, a v totálním rauši řval přes celou tělocvičnu na adresu trenérů: „Po dnešku vás všechny miluju!“ Byl jsem nesmírně šťasten… Ne, to je slabé vyjádření. Byl jsem na vrcholu blaha… Ne, tak ještě jinak. Byl jsem na mraku číslo devět, budu-li volně parafrázovat jeden anglický idiom. Byla to vážně mňamka.

Po tréninku jsem z tělocvičny odešel po dvou a každého trenéra objal. Luboš, trenér boccistů a můj sparing partner řekl, že si myslí, že následující den ráno chvilku nevstanu. Vůbec neměl pravdu. Problém však nastal ve chvíli, kdy jsem otevřel výkaz. Jak to mám napsat? CO tam mám napsat? Bylo to tak intenzivní, že jsem v noci štěstím brečel do polštáře. Musel jsem použít angličtinu.

Ovšem předevčírem, kdy jsme s Lubošem náš duet hráli s pár novinkami potřetí, mi slova došla úplně. A nepomohla ani angličtina.

Luboš, se kterým nám spolupráce funguje více než skvěle, mě v nejlepším smyslu slova emocionálně naprosto odrovnal. A spolu s ním i zbylí dva trenéři.

Dostal jsem se za hranu popsatelného.

Došla dokonce i číselná škála kterou v tréninkovém výkazu hodnotím pocity dne.

Někdy jsou slova příliš. Jediné, co můžete, je Žít.

Datum: 7. 2. 2020 09:18 | Autor: Tomáš | Zobrazeno (129x)

Hodnocení:

5.5

Ohodnoť tento článek (1 = Velmi špatný | 10 = Velmi dobrý):

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Počet hodnocení: 6938

Autor článku:

TomasSalak

Tomáš

Rok narození: 1992

Datum registrace: 30. 1. 2014 19:51


Další články autora:

Povídka: Šeptající pachy

Článek Povídka: Šeptající pachy

Byl podzimní podvečer, město už dávno zahalil chladný šedivý kabát a do ulic se pomalu vkrádala mlha. Emanuel se po dlouhém dni vracel domů. Procházel kolem staré čtvrti, kde domy měly popraskané omítky a chodníky pokrývala vrstva spadaného listí. Ze ...

Datum: 7. 10. 2024 20:05 | Tomáš

V zajetí amatonormativity

Článek V zajetí amatonormativity

Ve svém předchozím článku jsem napsal, že mi dlouho trvalo, než jsem si uvědomil, jak vnímám svět kolem sebe. Minulý čas jsem však použil chybně – já si to stále uvědomuji. Pořád. Různé situace toto moje uvědomění prohlubují. Byť se to nezdá, a mě sa ...

Datum: 21. 9. 2024 22:45 | Tomáš

Druhý experiment

Článek Druhý experiment

Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, jak vnímám svět kolem sebe. Že nad věcmi někdy až (zbytečně) moc přemýšlím a tíhnu k tomu všechno pitvat na prvočinitele. A trvalo mi to dlouho i přesto, že mi to lidé v mém okolí často říkali. Později jsem pak ...

Datum: 23. 5. 2024 09:51 | Tomáš

Velké bum

Článek Velké bum

COŽE?! Ty a diskotéka? Copak už ses úplně pomátl? Ty a diskotéka? Pche! Moje dominantní racionální část mozku na mě doslova ječela, když jsem se rozhodl. Klídek, odvětil jsem. Je to spíš sociální experiment. Chci to zažít, chci zjistit, jak to vypadá ...

Datum: 25. 3. 2024 13:44 | Tomáš

O čichu a paších podruhé

Článek O čichu a paších podruhé

V říjnu 2022 jsem spolu s mámou a jejím přítelem prodělal covid. Žádné velké drama, jen jsem dva dny skoro nemohl vstát z postele, jak mě bolely kyčle. Pak přišla rýma. Požehnání, protože když mám rýmu, můžu si alespoň na pár dní odpočinout od čicho ...

Datum: 4. 1. 2024 21:26 | Tomáš

Podporujeme také

Dětský domov Korkyně

Pokud chcete děti z dětského domova podpořit finančně, podívejte se zde.

Tomáš Mošnička - šéfredaktor (ret)

Tomáš Mošnička - šéfredaktorvzpěrač - mistr světa ve vzpírání tělesně postižených, handbikerový závodník
www.tomasmosnicka.cz
mosnicka@zijushandicapem.cz

Aktuální rozhovor:

Audiokniha - Ivo Koblasa

Rádi sdílíme z webu mujrozhlas.cz desáté pokračování unikátní série Příběhy sportovců, které je věnováno handicapovanému cyklistovi Ivo Koblasovi. Rodák z Brna je medailista z velkých paralympijských šampionátů. Těžká epilepsie v dětství, náročná operace mozku, nic z toho ho nezastavilo v cestě za ...

více »
Sportovní rybolov Příčovy

Nedávno jsem vyzkoušel rybaření na sportovním rybníku v Příčovech u Sedlčan - Sportovní rybník Bobrník...

Vstupte »

Nejaktivnější blogeři

Děkujeme generálnímu partnerovi skupině D.I.SEVEN za vřelou podporu!

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN FACILITY
Facility management a podpůrné činnosti. Poskytujeme Náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN 
Bezpečnostní služby, PCO, zabezpečení akcí, úklidové ,recepční služby a náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN SERVICE
Bezpečnostní služby jako fyzická ostraha nebo vzdálený monitoring. Poskytujeme náhradní plnění.

Překlepy: Lidé náš web hledají také těmito výrazy: hendikep, hendicap, handikep, ...

Důležité odkazy:

Podmínky pro užívání blogu | Mapa stránek | Kontakt

Copyright 2024 | Internetový marketing : Optimalizace pro vyhledávače : Created by VIDIA-DESIGN s.r.o.