I s handicapem lze žít plnohodnotný život a docílit velkých věcí...

V kategoriích níže naleznete články naší redakce.

Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.

Najděte si lepší práci!.

Přečtěte si nejnovější článek

Přečtěte si články bloggerů.

Příjemnou zábavu!

Žiju s handicapem
v České televizi

Žiju s handicapem v České televizi

Podívejte se na video
o dětském domově Korkyně

Obrazek s videem

Video o dětském domově Orlíček
Přední Chlum

Obrazek s videem

Žiju s angličtinou

Žiju s angličtinou

Podle rodiny jsem do školy chodil vždycky rád a se zaujetím. Ovšem já si nepamatuji, že bych kdy dřív vstával ráno z postele s takovou radostí, vervou a elánem, jako je tomu od letošního září. Plním si svůj další sen. S pomocí druhých, protože bez okolí by to snad ani nešlo. Kdyby mi někdo před šesti lety řekl, že z angličtiny budu maturovat a že ji jednou budu studovat na jazykové škole, díval bych se na něho jako na blázna.

Ráno přijdu, popovídám si s učiteli, něco napíšu a jdu domů… Tak teď jsem to hodně, ale opravdu hodně, zjednodušil. Na rovinu – a možná sobecky – napíšu, že jsem ve škole šťastný. Každé všední ráno vstávám s takovým nevysvětlitelným pocitem radosti. Radosti z toho, že můžu ten jazyk studovat (s čímž mi pomohl jeden sportovní sponzor a splnil mi tak sen, za což upřímně děkuji), radosti z toho, že si sám plním sen (nikdo se za mě anglicky nenaučí a zkoušky nesloží), radosti z toho, že máme úžasné učitele (mezi nimiž mám samozřejmě i své oblíbené učitele – ale úžasní jsou všichni), radosti, že můžu dělat to, co mě baví. A můj hendikep? Ten přece není překážkou, ale výzvou (i ten sluchový)!

Přestože je to jednodušší než na střední škole, jednoduché to rozhodně není. A to je dobře. Do školy přeci chodíte proto, abyste se něco nového naučili a dozvěděli, ne? Ačkoli se tím normálně nezabývám, před nástupem jsem měl maličkou obavu, jak mě a můj hendikep přijmou učitelé a spolužáci. Byla to zbytečná obava. I když moje sluchová vada nejspíš nekomplikuje život jenom mně. Zatím jsem si tedy nevšiml, že by to někomu vadilo (a pokud ano, tak mi to dotyčný neřekl). Nemám ani ponětí, proč mě to – trošku ale přece – překvapilo. Přesto jsem se v prvních týdnech nevyhnul šoku. Jednak mi při příchodu do nového prostředí déle trvá, než si zvyknu (na prostředí, ale hlavně na nové lidi), a pak jsem byl podstatně vyveden z míry zjištěním, jak vážný je můj sluchový hendikep, zejména při poslechu (Jako bych to předtím nevěděl, že.). Ale protože se nevzdávám, rozhodl jsem se, že zase jednou zkusím svůj hendikep „popřít“. I když to znamená, že musím vyvíjet větší úsilí oproti lidem bez hendikepu. Jako ve všem ostatním, co dělám. O to je to pro mě zábavnější.

Komunikace probíhá samozřejmě v angličtině a nejlepší na tom z mého pohledu je, když učitel/ka vysvětluje gramatiku. Téměř každý zahraniční učitel v naší škole pochází z jiné části Anglie, jeden sice z kontinentu, ale žije ve Spojených státech. Je to úplně stejné, jako když pocházíte z Prahy, Brna, či Ostravy – máte odlišný přízvuk. Toto platí v každém státě, myslím. Jsem zvyklý na britskou angličtinu. Zaprvé se v našich končinách vyučuje právě ta britská, zadruhé moje anglická kamarádka a její sestra pocházejí ze severní Anglie. Tudíž když jsem poprvé naživo slyšel tu americkou, potil jsem se jako v pekle (sluchadla vás nespasí úplně a vždycky). Když jsem ale poprvé slyšel učitele ze severní Anglie, po chvíli jsem poznal, že je právě odtamtud, a rozuměl jsem mu v drtivé většině. Je to ale o zvyku, takže si zvykám, a když pominu již výše zmíněný problém, zdá se mi, že rozumím čím dál lépe. I to je jedno z poslání, které jazykové školy mají. A já už nemám jednu vášeň, ale dvě. K cyklistice se přidal anglický jazyk, který je pro mě zabavou.

Mám v sobě tolik pozitivního, že nevím, co s tím. Kdyby to šlo, stoupnu si doprostřed nejznámějšího brněnského náměstí a budu to rozdávat po hrstech. Za to, jak se cítíme, jsme zodpovědný každý sám – ve své vlastní hlavě, moje současné studium angličtiny k tomu jen přispívá. Je to proces. Chce to trénink a trpělivost. Umět mít radost z maličkostí, protože právě ty malé – někdo by řekl, že bezvýznamné – radosti tvoří dohromady pozitivní celek. Potom už zbývá nalézt vlastní způsob, jak si onen pozitivní celek udržet.

Ale o tom někdy příště…

Datum: 5. 10. 2015 06:57 | Autor: Tomáš | Zobrazeno (136x)

Hodnocení:

5.4

Ohodnoť tento článek (1 = Velmi špatný | 10 = Velmi dobrý):

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Počet hodnocení: 1727

Autor článku:

TomasSalak

Tomáš

Rok narození: 1992

Datum registrace: 30. 1. 2014 19:51


Další články autora:

Jak všechno pokračuje

Článek Jak všechno pokračuje

Když jsem v červnu roku 2016 ze zdravotních důvodů oficiálně skončil s cyklistikou, roztrhlo mi to srdce. Natolik, že mi trvalo celých 87 týdnů, než jsem se z toho vzpamatoval. Na sport jsem nemohl ani pomyslet, natož ho vidět či provozovat. Na konci ...

Datum: 15. 11. 2018 16:24 | Tomáš

U zubaře

Článek U zubaře

Zubař. Pro mnoho lidí asi jeden z neoblíbených lékařů. Ne tak pro mě. Že se zubaře nebojím jsem věděl už na základní škole. Není proč se ho bát. Je to člověk z masa a kostí v první řadě a lékař v té druhé. Stejně tak jako chodíme ke svému praktickému ...

Datum: 21. 8. 2018 19:11 | Tomáš

Kde je vůle...

Článek Kde je vůle...

„Já jsem si všimla, že chodíte líp. Už tolik nehážete pánví, jste narovnanější a více stabilní a pravou ruku máte více nataženou podél těla. To je úspěch,“ zhodnotila dnes na moji poslední velké vizitě primářka rehabilitačního ústavu naši pětitýdenní ...

Datum: 2. 10. 2017 16:01 | Tomáš

RÚ Chuchelná

Článek RÚ Chuchelná

Je neděle. Deštivé, líné ráno. Volný den. Dešťové kapky stékají po okně a okolí se topí v mlze. Jsem ospalý, ležím v posteli a nechci nic dělat. Měl bych jít ven a procvičovat chůzi, ale nechce se mi. Dnes ne... Do rehabilitačního ústavu Chuchelná, d ...

Datum: 19. 9. 2017 18:10 | Tomáš

Má na nás móda špatný vliv?

Článek Má na nás móda špatný vliv?

V dnešním příspěvku bych se rád zabýval otázkou, jež tvoří jeho nadpis. Předně bych chtěl podotknout, že lidé mohou být rozděleni do dvou skupin, pokud jde o módu. Na ty, kteří mají módu rádi a musí za každých okolností chodit v nejnovějších kouscích ...

Datum: 21. 2. 2017 12:24 | Tomáš

Podporujeme také

Dětský domov Korkyně

Pokud chcete děti z dětského domova podpořit finančně, podívejte se zde.

Tomáš Mošnička - šéfredaktor (ret)

Tomáš Mošnička - šéfredaktorvzpěrač - mistr světa ve vzpírání tělesně postižených, handbikerový závodník
www.tomasmosnicka.cz
mosnicka@zijushandicapem.cz

Aktuální rozhovor:

Paralympionik a fotograf Jan Povýšil

Další osobností, kterou vám chceme představit je vozíčkář, dlouholetý reprezentant v plavání a jeden z našich medailově nejúspěšnějších paralympioniků Honza Povýšil...

více »
Sportovní rybolov Příčovy

Nedávno jsem vyzkoušel rybaření na sportovním rybníku v Příčovech u Sedlčan. Specializuji se na kapry a doposud jsem rybařil pouze na tekoucí vodě, převážně na Slapech.

Vstupte »

Nejaktivnější blogeři

Děkujeme generálnímu partnerovi skupině D.I.SEVEN za vřelou podporu!

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN FACILITY
Facility management a podpůrné činnosti. Poskytujeme Náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN 
Bezpečnostní služby, PCO, zabezpečení akcí, úklidové ,recepční služby a náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN SERVICE
Bezpečnostní služby jako fyzická ostraha nebo vzdálený monitoring. Poskytujeme náhradní plnění.

Překlepy: Lidé náš web hledají také těmito výrazy: hendikep, hendicap, handikep, ...

Důležité odkazy:

Podmínky pro užívání blogu | Mapa stránek | Kontakt

Copyright 2018 | Internetový marketing : Optimalizace pro vyhledávače : Created by VIDIA-DESIGN s.r.o.