A co emoce?

„— To se nemůžeš nějak projevit, kruci? Jsi chladný jak psí čumák,“ vytkla mi jednou jedna osoba. Jak jako projevit? Co ta holka chce? prolétlo mi hlavou.

Co to vlastně jsou emoce? Wikipedie říká, že (cituji): „Emoce jsou psychicky a sociálně konstruované procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti (sympatie) a nelibosti (averze), provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání atd.), motorickými projevy (mimika, gestikulace), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností podle subjektivního stavu a vztahu k hodnocenému, vedou k zaujetí postoje k dané situaci.“.

Každý z nás prožívá a zpracovává emoce rozdílně. Přesto, jak jsem v průběhu let vypozoroval, existuje jistý společenský úzus, který nám říká, v jaké situaci a kdy tu či onu emoci cítit, a jak se chovat při jejím prožívání. Nutno podotknout, že se tato pravidla učíme už v dětství, většinou nevědomě. Pokud však někdo vyjádří emoce mimo onen zmíněný společenský úzus, bývá často označován za psí čumák či horkokrevce, případně cokoli mezi tím.

Mezi námi jsou ale lidé, kteří nejsou schopni emoce prožívat, cítit, vyjádřit. Pak také ti, kteří emoce cítí, ale nejsou schopni je popsat.

Já jsem se rozeznávání emocí naučil vědomě, jelikož jsem měl (a někdy stále mám) potíže s rozklíčováním emocí u ostatních lidí. Pojal jsem to ale logicky (jako ostatně všechno v mém životě), a jednotlivé emoce si spojil se situacemi. Dnes tak už například vím, kdy lidé obvykle cítí radost, vztek, rozmrzelost, štěstí nebo smutek, a můžu si tak danou emoci v konkrétní situaci představit, či ji u druhého odhadnout na základě kontextu situace a trochu i chování dotyčného, přestože sám žádnou emoci nejsem schopen cítit, a tedy vyjádřit.

Nejlepší situace je, když mi dotyčný explicitně popíše emoci a její původ, například: „Jsem naštvaný, protože mi šéf sebral prémie.“. Pak zaniká důvod k dezinterpretacím, nadto mi to pomáhá pochopit onu emoci a reakce na ni ve smyslu: Aha, takhle vypadá vztek a člověk se v něm může chovat a tvářit takhle ale i takhle. Nebo: Takhle vypadá člověk, který je zamilovaný.

Těžko spekulovat, zda ona neschopnost cítit a vyjadřovat emoce je výhodou nebo ne. Asi jak pro koho a jak kdy.

Zeptali-li byste se mě, tak vám odpovím, že já osobně tuto neschopnost považuji za výhodu. Jsem tak prost onoho emocionálního balastu, který ovlivňuje lidské pokolení v mnoha a mnoha směrech už od dob jeho vzniku. Můžu tak přemýšlet logicky, brát věci tak, jak jsou, odůvodnit si je a snáze tak zůstat v klidu a soustředěný i v jinak náročných časech.