I s handicapem lze žít plnohodnotný život a docílit velkých věcí...

V kategoriích níže naleznete články naší redakce.

Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.

Najděte si lepší práci!.

Přečtěte si nejnovější článek

Přečtěte si články bloggerů.

Příjemnou zábavu!

Žiju s handicapem
v České televizi

Žiju s handicapem v České televizi

Podívejte se na video
o dětském domově Korkyně

Obrazek s videem

Video o dětském domově Orlíček
Přední Chlum

Obrazek s videem

Oč běží

Oč běží

Nebylo slyšet nic. Nic kromě vteřinové ručičky hodin na protější stěně. Tik-tak tik-tak. On ale nevnímal nic. Lépe řečeno, nevnímal nic ze světa okolo něj. Oči měl zavřené, tep se mu postupně zpomaloval, až se stabilizoval na hodnotě 41 pulsů za minutu. Byl ve stavu naprostého klidu a uvolnění. Byl v hlubinách sebe samého, někde na hranici vědomí a nevědomí kam se ukrývá když potřebuje ulevit svému přetíženému mozku. A bylo tam prázdno. Nic, naprosto nic tam nebylo. Odpočíval a nechával mozek aby se zklidnil. Dělá to tak každý víkend, aby pak opět mohl normálně fungovat. I když vlastně… Co znamená „normálně“? Tomu, co byste považovali za normální on v některých případech nerozumí, nebo to hůř chápe. To, co byste chápali jako nenormální, je v jeho světě naopak přirozené.

Ve stručnosti: svět kolem sebe vždycky vnímal svým vlastním způsobem. Snažil a stále se snaží mu porozumět, ačkoli sám tuší, že se mu to až tak nedaří. Otevřel oči a stále v nich měl nepřítomný pohled. Seděl bez hnutí. Náhle s sebou trhl, když se automaticky spustila ventilace. Po třech minutách bylo zase ticho. Následující hodinu neměl pojem o čase. Pak se pomalu vrátil zpět do reality.

Seděl a přemýšlel. Snažil se pochopit, co se vlastně stalo. Když byl malý, nerozuměl tomu. Cítil, jako by do okolního světa nezapadal, jako by do něj nepatřil. Jak plynul čas, naučil se, co je dle měřítek společnosti správně a co špatně a podstatu sebe samého zasunul kamsi pryč, naučil se skrývat a popřít svoje pravé já. Ale když někdo popírá sám sebe aby vyhověl druhým a svému okolí, nese břímě jež je příliš těžké než aby se dalo nést celý život, ať je to jak chce.

V myšlenkách se vrátil o tři měsíce zpátky. Šel normálně spát a druhý den se probudil na uzavřeném oddělení psychiatrické nemocnice. Co bylo mezi tím si vůbec nepamatuje, jen od mámy, která ho přišla toho dne navštívit a donesla mu věci, ví, že byl mimo sebe, nevnímal co se kolem něho dělo, narážel hlavou a tělem do zdi, dveří a skleněné vitríny. Nakonec jej záchranka spolu s policií odvezla sem – na psychiatrii, kde vybuchl ještě dvakrát, a po jednom záchvatu skončil připoutaný k posteli. Další zajímavý zážitek do sbírky, pomyslel si, když přišel k sobě.

Když se asi o dva týdny později zeptal na diagnózu, řekli mu, že má poruchu autistického spektra. Najednou jako by prozřel. Všechno mu začalo dávat smysl. Už chápal, proč se cítí jiný, proč jako by nezapadal do společnosti. Citlivý čich, schopnost rychle se učit, proč mu občas stávkuje řeč a nemůže nějakou dobu, klidně několik hodin, mluvit, potřebu mít všechny věci doma přesně rozmístěné, proč se špatně přizpůsobuje změnám a další věci. Hlavní bylo, že už věděl proč se to všechno děje a že nemá cenu s tím bojovat, skrývat to v sobě, ale přijmout to, jít s tím a zařídit se. Nemělo smysl spekulovat, proč se na to přišlo až v jeho 28 letech, mohlo za tím být několik faktorů.

Seděl sám na židli v tiché místnosti a vzpomněl si na Lisu, svoji osudovou ženu neboli femme fatale, jak ji říkal. Zřetelně si vybavil jednu jejich schůzku před čtyřmi lety — to už spolu nějaký čas chodili — krátce před Lisiným odletem na návštěvu rodičů do Kanady. Bavili se o rozdílech v přístupu k hendikepovaným občanům v Česku a v Kanadě, když se Lisa náhle zastavila, otočila se a pevně ho objala. V tom okamžiku se ho zmocnil záchvat paniky a začal se třást jako osika. Všemožně se snažil nedat najevo že je z toho v šoku, ale třásl se ještě doma v posteli. Během čtyř let se nesčetněkrát rozešli a zase shledali. Bylo to, jak si alespoň myslel, kvůli jeho sociální a empatické tuposti, ale taky proto, že jeden druhému rozuměli a lidsky si sedli. Nebyla v tom zamilovanost nebo nedej bože láska, alespoň z jeho strany ne – takovým emocím on nerozumí a považuje je za povrchní z důvodu absence logiky. Vlastně cokoli co nelze logicky zdůvodnit pro něj prostě neexistuje. Ne, bylo to něco hlubšího. Souznění nebo tak. Něco je zkrátka vzájemně přitahovalo a stále přitahuje. On ještě nikdy nepotkal nikoho kdo by mu takhle rozuměl, kdo by věděl jak na něj. A kdo by už dávno věděl něco, co donedávna nevěděl on sám.

Vybavil si, jak spolu chodili do posilovny, jak spolu lezli po skalách, jak se spolu dokázali hodiny a hodiny bavit o všem možném – buňkami lidského těla počínaje, vesmírem konče.

Když se posledně setkali letos v červenci, pár dní před tím než Lisa odletěla za prací na jižní polokouli, zkusila to.

„Tak si dodělej školu a přileť za mnou,“ nadhodila.

„Jo,“ opáčil on pobaveně, „a co bych tam jako dělal?“

„No co by. Budeš sportovat, jezdit na závody, naučíš se surfovat a poznáš jinej kout světa. Něco už se najde.“

„Jo, takže ty tam budeš dělat výzkum, učit, pracovat celej den, zatímco já si tam budu válet šunky?!“ vyhrkl naštvaně. Sice má IQ 160, v devětadvaceti doktorát z Princetonu, ale jak je chytrá tak je blbá, pomyslel si.

„Hele,“ řekla klidně, „a nemyslíš, že už toho bylo dost? Že už sis prožil dost na to abys mohl taky odpočívat?“

Nechápal.

Když to nevyšlo, zkusila to s návrhem, že mu přenechá svůj byt. Alespoň se zkusí osamostatnit a nikdo jiný tam nebude, může si všechno udělat po svém. Jenomže to taky neprošlo. Bylo mu jasné, že Lisa si ho chce nějakým způsobem udržet. Proč, to nevěděl. Navíc by pak cestoval přes celé město do školy a na tréninky.

„Neměli bychom už být v kontaktu. Myslím že to bude lepší pro nás oba. Přeci jen třináct tisíc kilometrů je dálka,“ namítl on.

„Dobře,“ ozvalo se po chvíli ticha, „když nechceš, já už tě kontaktovat nebudu. Ale víš, že mi můžeš kdykoli napsat.“

Bez mrknutí oka se rozloučili a šli každý svou cestou…

Tohle všechno mu během minuty proletělo hlavou. „Už je to pryč, je to pryč.“ pronesl tiše s jakýmsi pocitem, že ztratil svoji soulmate, tedy spřízněnou duši. Ještě nikoho k sobě nepustil tak blízko. Přesto ji nepustil nejblíž. Nešlo to.

Seděl tam, a ještě chvíli nechal mozek odpočívat. Bylo to nutné, neboť je vnímavější k okolním podnětům, hlavně v oblasti čichu, proto se mu často stává, že se ocitne ve stavu smyslového přetížení, což je bod ve kterém jeho mozek přestane registrovat okolní podněty a vypne tak, že on přestane na několik hodin mluvit. Naučil se tomu vzdorovat, ovšem za cenu vnitřního vyčerpání a nevědomosti.

Teď už ví, oč běží. Popírání sebe sama a defenziva ho stály obrovské úsilí, ale už nebudou.

Už ne.

Vstal a cítil, že je opět připravený čelit každodenním nástrahám světa který ho obklopuje.

Datum: 16. 11. 2020 14:57 | Autor: Tomáš | Zobrazeno (16x)

Hodnocení:

4.6

Ohodnoť tento článek (1 = Velmi špatný | 10 = Velmi dobrý):

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Počet hodnocení: 22

Autor článku:

TomasSalak

Tomáš

Rok narození: 1992

Datum registrace: 30. 1. 2014 19:51


Další články autora:

Kterak jsem se ocitl… v blázinci

Článek Kterak jsem se ocitl… v blázinci

To slovo nemám rád. Přijde mi takové nadužité, pohrdavé, vyjadřující cosi negativního, něco za co by se člověk měl stydět. Vnímám ho jako pejorativní. Ostatně dnes už se tomu místu říká psychiatrická nemocnice, což dle mého mínění lépe vystihuje pods ...

Datum: 15. 10. 2020 16:24 | Tomáš

V Ráji

Článek V Ráji

Milí čtenáři mého blogu, někteří jistě víte, že sport vedle proher přináší nádherné okamžiky, zážitky a radosti. Některé z nich jsou až transcendentní a jeden si při jejich prožívání uvědomí, že sportovní výkony sedí na tribunách až v druhé řadě. Já ...

Datum: 7. 2. 2020 09:18 | Tomáš

Sociální sítě

Článek Sociální sítě

Existuje jich několik a v dnešním globalizovaném světě umožnují globalizovat ještě více, intenzivněji a rychleji než kdy dřív. Někomu poskytují prostor ke zviditelnění a reklamě, jinému slouží jako zdroj informací (jejichž kvalita není předmětem toho ...

Datum: 23. 4. 2019 21:47 | Tomáš

Jak všechno pokračuje

Článek Jak všechno pokračuje

Když jsem v červnu roku 2016 ze zdravotních důvodů oficiálně skončil s cyklistikou, roztrhlo mi to srdce. Natolik, že mi trvalo celých 87 týdnů, než jsem se z toho vzpamatoval. Na sport jsem nemohl ani pomyslet, natož ho vidět či provozovat. Na konci ...

Datum: 15. 11. 2018 16:24 | Tomáš

U zubaře

Článek U zubaře

Zubař. Pro mnoho lidí asi jeden z neoblíbených lékařů. Ne tak pro mě. Že se zubaře nebojím jsem věděl už na základní škole. Není proč se ho bát. Je to člověk z masa a kostí v první řadě a lékař v té druhé. Stejně tak jako chodíme ke svému praktickému ...

Datum: 21. 8. 2018 19:11 | Tomáš

Podporujeme také

Dětský domov Korkyně

Pokud chcete děti z dětského domova podpořit finančně, podívejte se zde.

Tomáš Mošnička - šéfredaktor (ret)

Tomáš Mošnička - šéfredaktorvzpěrač - mistr světa ve vzpírání tělesně postižených, handbikerový závodník
www.tomasmosnicka.cz
mosnicka@zijushandicapem.cz

Onkologický poradce

RSDr. Mgr. Zuzana Němčíková - psycholožka členka české onkologické společnosti - psychologické sekce, psycholožka, lektorka, podplukovnice v záloze
zuznem1@seznam.cz

Aktuální rozhovor:

Jan Hotovec a jeho projekt Asistence navzájem

Před časem nás naše čtenářka informovala o projektu Jana Hotovce. Honzu mnozí znají jako Muže roku Cesty za snem, zároveň jako vášnivého handicapovaného cyklistu, ale především jako strůjce projektu Asistence navzájem. Jan Hotovec kdysi sám hledal asistenta a setkal se osobně s touto problematikou. To ho motivovalo k ...

více »
Vyzkoušejte zdarma handbike ...

Máte omezenou hybnost dolních končetin, jste qvadruplegik, spastik a momentálně nevíte jestli vás zrovna tento sport chytne?

Vstupte »

Nejaktivnější blogeři

Děkujeme generálnímu partnerovi skupině D.I.SEVEN za vřelou podporu!

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN FACILITY
Facility management a podpůrné činnosti. Poskytujeme Náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN 
Bezpečnostní služby, PCO, zabezpečení akcí, úklidové ,recepční služby a náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN SERVICE
Bezpečnostní služby jako fyzická ostraha nebo vzdálený monitoring. Poskytujeme náhradní plnění.

Překlepy: Lidé náš web hledají také těmito výrazy: hendikep, hendicap, handikep, ...

Důležité odkazy:

Podmínky pro užívání blogu | Mapa stránek | Kontakt

Copyright 2020 | Internetový marketing : Optimalizace pro vyhledávače : Created by VIDIA-DESIGN s.r.o.