Roman Lupoměský se celoživotně angažuje v oblasti sluchově postižených

S organizací Neslyšící s nadějí redakčně spolupracujeme již několik let. Její ředitel pan Roman Lupoměský je náš stálý dopisovatel. Mnoho lidí zná problematiku neslyšících jen velmi okrajově i proto, že v mediálním prostoru není tento druh postižení moc vidět. Občas sice zahlédneme v televizi překladatele do znakové řeči, ale to je asi tak všechno. Proto jsme se rozhodli s naším dopisovatelem panem Lupoměským udělat rozhovor a zároveň vám představit jeho aktivity v oblasti neslyšících a znakové řeči.

Jste sám neslyšící, ale můžete se čtenářům více představit? Váš handicap je vrozená vada nebo jste jej získal v průběhu života, například následkem nemoci či úrazu?

Narodil jsem se jako neslyšící, což je vrozená vada. Jsem již třetí generací neslyšících v mé rodině. Jsem na to hrdý, i když jsem v minulosti zažil perzekuce, které zůstaly v mé paměti. 

Není těžké vypozorovat, že vaše aktivity jsou zaměřeny spíše mezinárodně než na Českou republiku. Co je důvodem globálního zaměření vaší organizace?

Vyrůstal jsem v období socialismu. Moji rodiče, kteří jsou také neslyšící, mě podporovali a brali na setkání, besedy a slavnosti neslyšících. V komunikaci jsem se rychleji rozvíjel v interakcích s dospělými a starší generací než při kontaktech s vrstevníky. Po střední škole pro slyšící jsem se začal zajímat o zahraniční a rozvojovou politiku. Tehdy jsem objevil informace o Světové federaci neslyšících, která se angažuje v pomoci rozvojovým zemím. Bohužel v té době se nevládní organizace neslyšících vůbec nezajímaly o myšlenku podpory rozvojových zemí. Naopak, nevládní organizace pod Ministerstvem zahraničních věcí České republiky se věnovaly pomoci zdravotně postiženým jen zřídka, a to po mnoho let. Nerad se chlubím, ale mohu říct, že jsem byl jedním z prvních, kdo podnítil zájem Ministerstva zahraničních věcí České republiky, zejména v rámci zahraniční rozvojové spolupráce, o tuto problematiku.

Když trošku odlehčíme, vaše jméno zní česky, sídlíte v České republice, ale vaše pomoc je směřována do zahraničí. Všichni víme, že stát to již dlouhá léta handicapovaným v ČR zrovna neulehčuje. Jinak řečeno, situace je v ČR pro člověka s handicapem rok od roku složitější a složitější. Chcete se k tomuto nějak vyjádřit? Mám na mysli, zdali by nebylo lepší, zaměřit se spíše na potřeby neslyšících v ČR?

Podívejte, pane redaktore, na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením dosud zavázalo 200 států. Nicméně existují různé formy ratifikace a protokolů. Naše země přijala Opční protokol teprve před dvěma lety, což ji řadí na předposlední místo v EU. Tento rámec je důležitý pro stížnosti týkající se zaměstnání a sociálních výhod a měl by umožnit prosazování a lobbování pro práva osob se zdravotním postižením. Bohužel, takovou stížnost jsme dosud v České republice neviděli v praxi. Věřím, že osoby se zdravotním postižením, včetně neslyšících, čelí mnoha překážkám při hledání práce, kde často narážejí na nedostatečnou přizpůsobivost a komunikaci v pracovním týmu. Diskriminace, jak přímá, tak nepřímá, spolu s předsudky, jsou bohužel stále běžné. V České republice existuje mnoho nevládních organizací zabývajících se právy osob se zdravotním postižením, ale často nemají dostatek prostředků na společné úsilí. Zde bych měl zmínit Národní radu pro osoby se zdravotním postižením, v níž jsem dříve působil na republikovém výboru. Tato organizace nám pomohla prosazovat naše námitky v rámci legislativy u různých resortů v Poslanecké sněmovně. Nicméně pokud jde o komunitu neslyšících a jejich organizace, zastává vůdčí postavení, například platform (nechci dávat organizaci upřesňující název). Bohužel, tato organizace má maximální kapacitu a odborníci na ní jsou na nižší úrovni. Přestože se věnuje otázkám práva na znakový jazyk a přístup, což je důležité, v oblastech zaměstnanosti a sociální politiky pro osoby se sluchovým postižením dosud nefunguje efektivně.

Náš portál vyvíjí určité aktivity při zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Proto by naše čtenáře mohlo zajímat, jak je to v ČR s podporou zaměstnávání osob neslyšících nebo používajících znakovou řeč v porovnání se zahraničím.

Existují v České republice podobné aktivity zaměřené na zaměstnávání, které jsou prováděny Úřadem práce, jako je náš redakční tým, cukrárny nebo lektorské kurzy znakového jazyka. Díky těmto aktivitám má Úřad práce evidováno zhruba 70 tisíc osob se zdravotním postižením. Nicméně, nechci vás znepokojovat, ale v novém roce se budou změny v procesu zaměstnávání osob se zdravotním postižením pravděpodobně nekomplikovaně prosazovat. Je důležité přijmout potřebný poměr, kdy firmy budou muset vytvořit pracovní pozici pro zaměstnance se zdravotním postižením, včetně těch se sluchovým postižením, aby mohly získat slevy na odvodech v 1 ku 25 v porovnání s běžnými zaměstnanci, pokud budou zaměstnány osoby se zdravotním postižením v souladu s vládní filozofií, buď přímo v podnicích, nebo ve spolupráci s chráněnými dílnami a neziskovými organizacemi. 

V dnešní době je hodně diskutované téma válka na Ukrajině. V této zemi bezesporu přibývá následkem války mnoho handicapovaných lidí, část z nich bude i neslyšících. Plánujete své aktivity a humanitární pomoci směřovat i do této země.

Česko má rádo Ukrajinu, zejména v této době. Neslyšící Ukrajinci pobývají v Česku a jsou propojeni s místními sociálními službami, zejména s těmi, kteří jsou pro neslyšící, například v Brně a Praze, kde máme téměř 100 registrovaných osob se sluchovým postižením, ale jde o mnoho dalších, kteří nenavštěvují kluby neslyšících. Mentalita neslyšících Ukrajinců je odlišná od českých. Bohužel, ukrajinský znakový jazyk je zcela odlišný od českého znakového jazyka. Naštěstí jsem měl možnost být v Moldavsku a Gruzii, kde jsem díky funkcionářům, kteří ovládali mezinárodní znakový jazyk, dokázal komunikovat. Mám zkušenosti se sbírkami a dvakrát jsem organizoval sbírku formou DMS na pomoc v Srbsku a Moldavsku. Nebylo jednoduché získat potřebné finanční prostředky. Rámec humanitární pomoci bude směřovat kamkoli, kde bude potřeba pomoci občanům, bez ohledu na jejich postižení. Samozřejmě, koordinátoři musí dodržovat normy zdravotnictví a měli by mít schopnost především komunikace pomocí znakového jazyka, mezinárodního znakového systému, aby mohli koordinovat pomoc kdekoli, kde je třeba.

Je závěrem ještě něco co zde nepadlo a chtěl byste to zmínit?

Rád bych také zmínil systém. Zákon o komunikaci neslyšících a hluchoslepých existuje již 15 let. Bohužel veřejnost často ignoruje komunikační bariéry, což bylo patrné zejména během omezení způsobených pandemií COVID-19. Místo využívání online inovací jsme omezeni na osobní komunikaci. V té době to byla ztráta příležitosti k využití moderních technologií. Naštěstí neslyšící komunita byla schopna rychle reagovat na tyto výzvy a odstranit komunikační bariéry. Na druhé straně se česká veřejnost stále více začíná zajímat o situaci neslyšících lidí, což ukazuje na důležitost podpory, jako jsou textové přepisy, skryté titulky a živá znaková tlumočení v televizním vysílání, zejména v České televizi.

Autor: ret

Foto: Neslyšící s nadějí