Logoterapie a životní smysl Ψ Horňanský psycholog

Rakouský psychiatr Viktor E. Frankl jednou na konferenci ve Varšavě pronesl slova, která neztratila na aktuálnosti ani dnes: „Každá epocha má svou neurózu a každá epocha si žádá svou psychoterapii ...“ Tato věta vystihuje podstatu doby, ve které žijeme. Doby, kdy se lidé často cítí zahlceni, ztraceni, odpojeni od sebe i od druhých. Právě v tomto kontextu přichází ke slovu logoterapie, známá jako třetí vídeňská škola psychoterapie, která staví na přesvědčení, že základní hybnou silou člověka není touha po slasti, jak tvrdil Freud, ani vůle k moci, jak věřil Adler, ale vůle ke smyslu. Frankl, který přežil koncentrační tábory a ztrátu své rodiny, nehovořil o smyslu života jako o abstraktní ideji, ale jako o konkrétní, osobní výzvě, kterou má každý z nás objevit a naplnit i uprostřed utrpení. Smysl není luxusem, ale existenciální nutností. „Život nikdy nepřestává mít smysl, i když se zdá, že všechno ztratilo význam ...“ Elisabeth Lukasová Představme si klienta, který přichází do psychologické poradny. Má stabilní práci, rodinu, je zdravý. A přesto se cítí prázdný, vyčerpaný, bez motivace. „Dělám všechno správně, ale nic mě netěší…“ říká. V rozhovoru se ukazuje, že jeho život je plný povinností, ale chybí mu osobní smysl. Něco, co by ho přesahovalo, co by mu dávalo pocit naplnění. Logoterapie v takových případech nenabízí rychlá řešení, ale zve k hlubším otázkám: Co je pro mě v životě skutečně důležité ? Co mě přesahuje ? Jaký odkaz chci po sobě zanechat ? Právě v tomto hledání začíná proces uzdravování. Ne jako oprava porouchaného stroje, ale jako návrat k vlastní lidskosti. Frankl věřil, že vůle ke smyslu je nejsilnější motivací člověka. Ve svých pozorováních v koncentračních táborech si všiml, že ti, kdo měli nějaký cíl, úkol nebo důvod žít, byli odolnější a schopnější přežít i extrémní podmínky. Často citoval Nietzscheho slova: „Kdo má proč žít, unese téměř jakékoli jak.“ Smysl života podle něj není dán okolnostmi, ale postojem, který k nim zaujmeme. Nejde o to, co od života očekáváme, ale co život očekává od nás. Člověk se tak stává odpovědným tvůrcem svého života, nikoli pasivní obětí osudu. „Smysl není něco, co si vymyslíme. Je to něco, co objevíme v práci, v lásce, v utrpení ...“ Viktor E. Frankl Smysl lze podle Frankla nacházet třemi základními cestami: skrze tvořivé hodnoty, tedy to, co vytváříme a dáváme světu, například prací, uměním, službou druhým; skrze zážitkové hodnoty, tedy to, co přijímáme krásu přírody, lásku, vztahy, umění; a skrze postojové hodnoty, tedy způsob, jakým se stavíme k nevyhnutelnému utrpení, ke ztrátám, k tomu, co nemůžeme změnit. Právě v těchto postojových hodnotách se ukazuje velikost lidského ducha, schopnost zachovat si důstojnost i v těžkých chvílích. Základní metodou logoterapie je sokratovský dialog. Rozhovor, který pomocí otázek vede klienta k hlubšímu přemýšlení o sobě, o svém životě a o odpovědnosti, kterou za něj nese. Další technikou je paradoxní intence. Metoda, která využívá humor a nadsázku k tomu, aby klient čelil svým obavám záměrně a s odstupem. Například člověk trpící trémou si může zkusit „přát“, aby se mu třásl hlas ještě víc, čímž se uvolní napětí a strach ztrácí svou moc. Dereflexe, další logoterapeutická technika, učí, že štěstí nelze přímo hledat, přichází jako vedlejší produkt smysluplného života. A konečně, převod problému na společného jmenovatele pomáhá klientovi zjednodušit složitá rozhodnutí tím, že se ptá: Co z toho má pro mě skutečný smysl …?“ Logoterapie nám připomíná, že i v těch nejtemnějších chvílích existuje možnost najít smysl. Ne jako hotovou odpověď, ale jako výzvu k hledání. V době, kdy se mnozí cítí ztraceni v rychlém tempu života, v tlaku na výkon, v osamělosti nebo v existenciální prázdnotě, se logoterapie stává aktuálnější než kdy dřív. Ztráta smyslu nemusí být dramatická. Může se plížit tiše, jako únava, apatie, nebo pocit, že „nic nemá cenu“. Ale právě tyto pocity mohou být pozvánkou k hlubšímu sebepoznání. V terapeutickém procesu se klienti učí znovu vnímat své hodnoty, objevují, co je naplňuje, a nacházejí nové způsoby, jak žít smysluplně, ne pro výkon, ale pro vnitřní naplnění. Logoterapie nenabízí jednoduché recepty, ale poskytuje rámec, ve kterém se člověk může zorientovat. Učí nás, že smysl není něco, co nám má být dáno zvenčí, ale něco, co můžeme objevit ve své práci, ve vztazích, v utrpení, v lásce, ve vlastním životě. A právě tato schopnost nacházet smysl je tím, co dělá člověka skutečně lidským. Možná je tedy nejvyšší čas položit si otázku Jaký je můj smysl ? A možná právě v této otázce začíná odpověď ???? Marek Horňanský psycholog Ψ bibliografie: - Russell J. Cambridge International AS & A Level Psychology Coursebook. UK Cambridge University Press, 2022. ISBN 1009152483 - Nolen-Hoeksema S. Atkinson and Hilgard's Introduction to Psychology. UK Cengage Learning EMEA, 2014. ISBN 1408044102 - Geiser J. Lehrbuch Allgemeine Psychologie. Outlook Verlag, 2024. ISBN 3368659308