Závislost jako symptom. Co nám říká o duši | Marek

Závislost není jen otázkou slabé vůle nebo osobní nedokonalosti. Je to komplexní stav, ve kterém se biologické, psychologické a sociální faktory propojují natolik, že jedinec ztrácí kontrolu nad svým chováním či užíváním látek. Ať už mluvíme o alkoholismu, gamblerství, závislosti na sociálních sítích nebo práci, všechny tyto formy mají společného jmenovatele. Narušenou rovnováhu mezi okamžitým uspokojením a dlouhodobým prospěchem. Lidé se závislostmi často zažívají vnitřní konflikt: touží po úlevě, ale zároveň se obávají důsledků. Tento rozpor může vést ke studu, popírání problému a odkládání hledání pomoci. Úvodní pochopení mechanismů závislosti. Od tolerance a abstinenčních příznaků až po psychické potřeby úniku. Je proto klíčem k odemknutí cesty k zotavení. V posledních dekádách vzrostla pozornost nejen k tradičním závislostem na návykových látkách, ale i k takzvaným „behaviorálním“ závislostem. Digitální svět nám nabízí nekonečné stimuly a rychlou odměnu, což u části populace vyvolalo podobné změny v mozku jako u závislých na substancích. Mnozí z nás tak žijí na hraně mezi užitečným využitím a škodlivým přeháněním. Co pohání člověka k opakovanému hledání potěšení navzdory negativním dopadům ? Neurovědci ukazují, že klíčovou roli hrají přetížené odměňovací dráhy dopaminu. Psychologové zase zdůrazňují vliv životních zkušeností, stresu a modelování chování z rodiny či okolí. Nakonec sociální prostředí, dostupnost látky či služby, společenské normy a stigma výrazně formuje, jak a zda se závislost rozvine. Jako psycholog v praxi s klienty taky vnímám, že závislost často není jen o samotné látce nebo činnosti. Je často o hledání úniku, smyslu či naplnění v rychlém a náročném světě. Právě proto je důležité mluvit otevřeně o tom, jak závislosti vznikají, jak se projevují a jaké jsou možnosti prevence a pomoci. Závislost se totiž netýká jen jedince, který bojuje s návykovou látkou nebo chováním. Je to psychosociální proces, jehož kořeny sahají do nejhlubších potřeb člověka. Po pocitu bezpečí, uznání či úniku od bolesti. Porozumět tomuto komplexnímu fenoménu znamená nahlédnout za povrchové projevy a vidět, že každý krok k zotavení začíná malou změnou v myšlení a postoji. Klíčové poselství, které se dá odnést: Včasné rozpoznání varovných signálů (nárůst tolerance, izolace, narušení každodenních rutin). - Psychoedukace o odměňovacích drahách mozku a tom, jak stres či zranění v dětství formují zranitelnost. - Hledání podpory u rodiny, přátel a odborníků každá sdílená zkušenost odbourává samotu a stigma. - Kombinované přístupy v léčbě: psychoterapie, lékařské intervence, skupinové programy a změna životního stylu. - Prevence jako investice do duševního zdraví – péče o sebe sama, nastavení hranic a rozvoj zdravých návyků. Cesta k zotavení není nikdy rychlá ani přímá. Obvykle se skládá z postupných kroků vpřed i pár kroků zpátky. Přijetí faktu, že relaps není selháním, ale signálem k úpravě strategie, posiluje odolnost a prodlužuje vytrvalost v procesu obnovy. Nebojte se otevřít rozhovor o závislostech, sdílejte své obavy i naděje. Díky tomu, že budeme mluvit o svých úzkostech a potřebách, můžeme společně vytvořit prostředí, ve kterém bude zotavení reálnou a dosažitelnou cestou. Závislost může být silným protivníkem, ale s porozuměním, empatií a systematickou podporou dokážeme překonat i zdánlivě nepřekonatelné překážky. Každý malý krok k uvědomění a každý projev solidarity dělá ten velký rozdíl. Věřte v sílu podpory a nikdy nezapomínejte, že v hledání pomoci nejste sami ???? Marek Horňanský psycholog Ψ bibliografie: • Russell J. Cambridge International AS & A Level Psychology Coursebook. UK Cambridge University Press, 2022. ISBN 1009152483 • Nolen-Hoeksema S. Atkinson and Hilgard's Introduction to Psychology. UK Cengage Learning EMEA, 2014. ISBN 1408044102