Adolescencia ako cesta Ψ Marek Horňanský psychológ

Adolescence jako přechodné období přípravy na dospělost představuje jednu z nejzásadnějších etap lidského vývoje, a to nejen z pohledu biologie, ale především z hlediska psychiky a sebepojetí. Je to čas, kdy se mladý člověk ocitá mezi dvěma světy. Už nechce být dítětem, ale současně se ještě necítí připraven vstoupit do světa dospělých s jeho nároky, očekáváními a odpovědností. Tento vnitřní rozpor vytváří napětí, které je přirozenou součástí zrání. Tělo často dospívá rychleji než mysl, emoce bývají silnější než schopnost je zvládat a svět kolem se zdá být složitější, než jak jej doposud adolescent vnímal. Psychologie popisuje tuto fázi jako období hledání identity, zkoušení hranic, formování vlastních hodnot a budování vztahů, které překračují rámec rodiny. Pro mnohé rodiče je to ale také období, které neumí číst. Vnímají ho jako vzdor, nestálost, dramatičnost či nevďačnost, ačkoli ve skutečnosti jde o přirozenou, a dokonce zdravou součást dospívání. Mladý člověk bojuje s protichůdnými silami: touží být samostatný, ale zároveň potřebuje oporu; chce být jedinečný, ale bojí se vyčnívat; přeje si rozhodovat o svém životě, ale stále si není jistý, zda to zvládne. Tyto vnitřní i vnější tlaky často vedou k obavám, nejistotám a emočním výkyvům, které adolescent mnohdy neumí pojmenovat ani si je vysvětlit. Právě proto má psychologická poradna v tomto období tak velký význam. Poskytuje bezpečný prostor, kde lze mluvit o věcech, které se jinde vyslovují těžko, a kde je možné hledat pochopení, nikoli soud. V terapeutické praxi se často setkávám s mladými lidmi, kteří přicházejí s přesvědčením, že je s nimi něco zásadně špatně. Jedním z nich byl sedmnáctiletý chlapec, který popisoval prudké změny nálad, podrážděnost a zmatenost z vlastního chování. Obával se, že „něco nezvládá“, že se vymyká normálu. Nakonec se ukázalo, že prožívá běžnou kombinaci hormonálních změn, školního stresu, tlaku na výkon a nejistoty v mezilidských vztazích. Teprve když dostal možnost své pocity zkoumat a porozumět jim, dokázal je přijmout jako součást vývoje, nikoli jako selhání. „Dospívání je čas, kdy se člověk učí být sám sebou v roli, kterou teprve vytváří ...“ Adolescence je zkrátka obdobím proměn, někdy bolestivých, někdy matoucích, ale vždy důležitých. Moderní psychologický výzkum zároveň připomíná, že adolescence je sociálně a kulturně podmíněným fenoménem. V historii lidstva nebyla vždy vymezena jako samostatná vývojová etapa; její dnešní podoba se začala formovat s nástupem školské povinnosti, prodlužováním vzdělávání a změnou struktury společnosti. V současnosti se dokonce mluví o jejím prodlužování. Mladí lidé vstupují do dospělosti později než generace před nimi, ať už jde o profesní dráhu, finanční nezávislost či zakládání rodiny. To však neznamená nezralost, ale spíše změnu životních podmínek a očekávání. S touto etapou se nicméně spojuje i jeden výrazný problém: výrazné oddělení adolescentů od světa dospělých. Mladí lidé žijí v realitě vrstevníků, digitální komunikace a školních povinností, zatímco dospělí fungují ve světě práce, rodiny a odpovědnosti. Tyto světy se často míjejí a dialog mezi nimi nebývá jednoduchý. Adolescence bývá někdy vnímána příliš negativně, a to i přesto, že je objektivně i subjektivně náročným obdobím. Mnozí dospívající se potýkají s ambivalentním vztahem k dospělosti. Chtějí být dospělí, ale zároveň se obávají ztráty bezpečí, které jim poskytuje rodinné prostředí. Psycholožka Vágnerová popisuje rozvoj identity ve dvou hlavních fázích. První je fáze postupné stabilizace, v níž se dospívající učí vyjednávat s rodiči svou autonomii. Může docházet ke kolísání mezi odmítáním a opětovným přibližováním k rodině, což je zcela normální. Zralejší adolescenti dokážou najít rovnováhu mezi vlastní nezávislostí a vztahem k rodičům, zatímco ti méně jistí v sobě mohou zůstávat více závislí nebo naopak příliš vzdorovití. Druhá fáze, fáze psychického osamostatňování, představuje závěrečný krok směrem k individualizaci. Mladý člověk začíná vytvářet identitu, která není odrazem rodičů ani očekávání okolí, ale je skutečně jeho vlastní. Tento proces nebývá lineární. „Krize v adolescenci nejsou slabostí, ale signálem, že vývoj pracuje přesně tak, jak má ...“ Mladý člověk se postupně učí chápat, co chce, co je pro něj důležité, jaké vztahy chce budovat a jaké hranice si chránit. Rodiče, učitelé, vrstevníci i další blízcí lidé v jeho životě fungují jako zrcadla, ve kterých adolescent objevuje různé části sebe sama. Jedna z klientek, osmnáctiletá dívka, přišla do poradny s pocitem, že „už by měla být dospělá“, a že její nejistoty znamenají, že selhává. Teprve během rozhovorů pochopila, že dospělost není jednorázový okamžik, ale proces. Cesta, na níž se člověk učí rozumět sám sobě, nést důsledky svých rozhodnutí a zároveň se vyrovnávat s vlastní nedokonalostí. Přijetí toho, že „nemusí mít všechno hned vyřešené“, pro ni bylo paradoxně osvobozující. Ukázalo se, že největší problém často nebývá samotná změna, ale pocit osamělosti, který ji provází. Když adolescent cítí, že v tom není sám, že jeho zkušenosti jsou normální a že má kolem sebe lidi, kteří mu rozumějí, dokáže toto období prožít mnohem zdravěji. Adolescence není problém, který je třeba přetrpět. Je to příležitost. Příležitost k sebepoznání, formování identity, nalezení vlastních hodnot a objevování svého místa ve světě. A byť je tato cesta někdy klikatá, nejistá či bolestivá, v konečném důsledku právě ona umožňuje vyrůst v dospělého člověka, který si rozumí, respektuje sám sebe a dokáže plnohodnotně vstoupit do světa dospělosti. Pokud se nám podaří adolescentnímu světu naslouchat a porozumět mu místo posuzování, můžeme být mladým lidem blíž, než si myslíme, a stát se pro ně oporou, kterou v této citlivé životní etapě tolik potřebují. ???? Marek Horňanský psycholog Ψ Autor se dlouhodobě věnuje poradenské a terapeutické praxi, psychologickému vzdělávání a projektům podporujícím duševní zdraví doma i v zahraničí. Článek vznikl jako výsledek odborného studia, zkušeností a analýzy literatury s cílem poskytnout čtenářům srozumitelný a hodnotný pohled na danou problematiku. V případě dotazů, zpětné vazby nebo zájmu o další informace můžete autora kontaktovat online: psycholog.hornansky@gmail.com Odborné zdroje: Russell, J. Cambridge International AS & A Level Psychology Coursebook (Cambridge University Press, 2022, ISBN 1009152483) Nolen-Hoeksema, S. Atkinson and Hilgard’s Introduction to Psychology (2014, ISBN 1408044102) Geiser, J. Lehrbuch Allgemeine Psychologie (Outlook Verlag, 2024, ISBN 3368659308)