I s handicapem lze žít plnohodnotný život a docílit velkých věcí...

V kategoriích níže naleznete články naší redakce.

Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.

Najděte si lepší práci!.

Přečtěte si nejnovější článek

Přečtěte si články bloggerů.

Příjemnou zábavu!

Žiju s handicapem
v České televizi

Žiju s handicapem v České televizi

Podívejte se na video
o dětském domově Korkyně

Obrazek s videem

Video o dětském domově Orlíček
Přední Chlum

Obrazek s videem

Boření předsudků o zdravotně postižených

Boření předsudků o zdravotně postižených

Dobrý den. Vítejte na mých stránkách. Jmenuji se Blanka a jsem zdravotně postižená. Delší dobu sleduji, že o zdravotně postižených se šíří stereotypy, které mezi lidmi stále přetrvávají. Mým cílem je tyto stereotypy bořit a uvést, jak to je ve skutečnosti. Budu ráda, když tyto stránky návštěvníci budou sdílet mezi své přátele a známé. A také si s vámi o uvedených tématech ráda popovídám. Uvádím stereotypy o zdravotně postižených, které budu postupně doplňovat. rozdíl mezi pojmy "nemoc" a "postižení," vnímání zdravotně postižených lidí ve společnosti, vykání nebo tykání? zdravotně postižený člověk je i mentálně postižený, člověk, který má ochrnutou ruku, si neumí zapnout knoflík, zip či zavázat tkaničku, se zdravotně postiženým člověkem se nedá tancovat v páru, vzdělání, práce, člověk, který má invalidní důchod, bude častěji v pracovní neschopnosti, nevidomí lidé se neumějí podepsat, hluší lidé (neslyšící lidé) nám nerozumí - jsou hloupí, partnerství a sexualita, zdravotně postižený člověk nemůže mít zdravé dítě, lidé na invalidním vozíku, bezbariérová doprava, zdravotně postižený člověk bude stále závislý na rodičích zdravotně postižený člověk a inspirace V části "témata" píši o výše uvedených tématech podrobněji. Považuji za důležité rozlišit pojmy "nemoc" a "postižení". Proto uvádím níže definici: Nemoc - lze pojímat z mnoha hledisek: 1. Jako vnímaný problém - vlastní nebo nejbližšího okolí, který se stává podnětem pro vyhledání pomoci (subjektivní pocit) 2. Objektivní - zjistitelná porucha zdraví, která lze diagnostikovat (teplota, rozbor krve, ultrazvuk) 3. Nemoc lze též určit jako předmět vlastní práce - u zdravotníků, sociálních pracovníků, psychologů Postižení "(Zdravotní) postižení je určitá odchylka ve zdravotním stavu člověka, která jedince omezuje v určitém rozměru lidské činnosti a péči o sebe sama (soběstačnost, pohyb, uplatnění ve společnosti, volný čas apod.). " (Převzato ze stránky http://www.alfabet.cz/informace-o-typech-zdravotniho-postizeni) "Zdravotní postižení může být: fyzické (tělesné) mentální a duševní zrakové sluchové řečové kombinované nemocné civilizačními chorobami." (Převzato ze stránky http://www.alfabet.cz/informace-o-typech-zdravotniho-postizeni) "Nejčastějšími příčinami zdravotních postižení jsou: dědičnost nemoci úrazy" (Převzato ze stránky http://www.alfabet.cz/informace-o-typech-zdravotniho-postizeni) (Zdravotně) postižený člověk může mít mnoho zdravotních problémů, které se mohou zmírnit absolvováním lázeňské léčby. Nejde to ale u všech typů postižení. Přes všechny zdravotní problémy chceme žít plnohodnotný život co se týče studia, pracovního procesu, partnerských vztahů atd. Témata Vnímání zdravotně postižených lidí ve společnosti V socialismu (před rokem 1989) se pro výchovu zdravotně postižených dětí preferovala ústavní péče, tudíž na ulici nebyli zdravotně postižení lidé moc vidět. S příchodem demokracie je preferována péče v rodině, což má pozitivní vliv na vývoj zdravotně postiženého dítěte. Péče o takové dítě v rodině se řeší individuálně, dítě se lépe vyvíjí, v rehabilitační péči bývají lepší výsledky. Dnes na ulicích vidíme lidi, kteří např. hůř chodí, chodí s pomocí berel nebo lidi na invalidním vozíku. Starším lidem to připadá divné, protože za jejich mládí tolik lidí s viditelnými problémy na ulici neviděli. A tak se stává, že zdravotně postiženým lidem starší člověk na ulici nabízí lízátko nebo oplatek :) Starší člověk si neuvědomuje, že už není doba socialismu, ale je doba demokracie, kdy se i zdravotně postižený člověk snaží integrovat do společnosti (studuje, pracuje). Někteří lidé mají ve zvyku mluvit se zdravotně postiženým člověkem jako s malým dítětem a dokonce mu tykají (nemyslím tykání mezi lidmi na vesnici, ve které se zdravotně postižení lidé narodili a žijí tam). To se nám - zdravotně postiženým - nelíbí. Jako si každý zdravý člověk zaslouží slušné jednání, tak i zdravotně postižený člověk si takové jednání zaslouží. Proto pokud potkáte zdravotně postiženého člověka např. v obchodě a chcete se s ním bavit, prosím, netykejte mu a nehlaďte ho po hlavičce, to nemáme rádi. Mluvte se zdravotně postiženým jako s každým jiným člověkem. Odpovíme vám na všechny dotazy, na které se zeptáte. Otázky kolem našeho zdravotního stavu jsou vhodné, až vás lépe poznáme. Nebudeme přece povídat o našem zdravotním stavu tomu, koho vidíme poprvé. Výjimkou jsou doktoři, ti musí znát náš zdravotní stav od začátku, aby nám mohli co nejlépe pomoci. Taky se setkáváme s tím, že se nás lidé bojí, jakoby jsme měli nějakou nakažlivou nemoc. Bát se nás ale nemusíte. Nemáme tuberkulózu ani mor. Možná je takový strach způsoben výchovou vašich dětí, které někteří rodiče vychovávají tak, aby se na zdravotně postiženého nedívaly. Ale stačilo by říct dítěti: "Slečna jen špatně chodí," nebo "Na světě jsou i takoví lidé, nemusíš se jich bát. Můžeš se bavit s nimi i ty. " Zdravotně postižení lidé více vnímají jinými smysly, např. mají-li postižení zraku, lépe slyší a podobně. Vykání nebo tykání? Mně se třeba nelíbí, když mi nějaký člověk na ulici tyká, když mě nezná. Považuji automatické tykání za neslušné. Ale některým lidem s postižením nevadí automatické tykání. Je to o tom, na co je člověk zvyklý a jak je vychovaný. Stačí se zeptat: "Mohu vám tykat?" Zdravotně postižený člověk je i mentálně postižený Toto je hodně rozšířeno. Je možné, že někteří zdravotně postižení lidé mají přidružené i mentální postižení. Ale není to u všech. Takové tvrzení mají lékaři, ale právě ti by měli umět jednat se zdravotně postiženými. Vím o případech, kdy doktoři mluví s osobou doprovázející, ale ne s tím, kterého vyšetřují. To je ale špatně. Osoba doprovázející pomáhá s přesunem, ne s komunikací. Zdravotně postižený člověk umí jednat sám za sebe. Člověk, který má ochrnutou ruku, si neumí zapnout knoflík, zip či zavázat tkaničku Když se narodí zdravotně postižené dítě nebo se dítěti stane úraz v brzkém věku, rodiče mu se vším pomáhají, to je přirozené. Jak takové dítě roste a dospívá, zjistí, že hodně činností zvládne samo a že rodiče k samoobslužným činnostem nepotřebuje. Sice má stížené podmínky, ale poradí si. Proto, prosím, nevnucujte svou pomoc. Když jsem byla např. s vozíčkářem v restauraci, chtěla jsem mu pomoci s placením. Pomoc jsem nabídla, ale nebylo potřeba pomoci. Dotyčný si poradil sám. Se zdravotně postiženým člověkem se nedá tancovat v páru Zdravotně postižený člověk občas chodí na zábavy, aby si popovídal s přáteli nebo si zatancoval. Ne každý se odváží s člověkem s pohybovým postižením tancovat. Tancujeme většinou se známými, kteří s námi tancovat umí. Určitě by nás potěšilo, kdyby s námi tančil i člověk, kterého známe jen od vidění. Při tanci by měl taneční partner bez postižení zapojit svoje paže, aby nám tím pomohl neztratit rovnováhu. Zdravotně postižení lidé a vzdělání V této souvislosti jsem si vzpomněla na jednu příhodu: zazvonil u nás doručovatel pošty, měl doporučený dopis na naši adresu a ptal se mě, jestli umím psát. Mohla jsem říct tehdy 3 letému synovci, aby převzetí podepsal. Říká se: "Kdo studuje, je pořád mladý." Myslím, že to je pravda, protože kdo neustále zapojuje mysl, cítí se fit. Jsou dva typy škol, kde se zdravotně postižené děti mohou vzdělávat: Běžná základní škola Speciální základní škola - tady vyučují žáky speciální pedagogové, kteří se dětem věnují individuálně (každému žákovi zvlášť). Je na rodičích, jakou školu pro dítě vyberou. Měli by se rozhodovat mimo jiné podle charakterových vlastností dítěte. Nedávno jsem poslouchala debatu, ve které se mluvilo o možnosti sloučit všechny děti (bez postižení i s postižením) do běžných základních škol. Podle mně by bylo dobré, vytvořit v běžných základních školách speciální třídy, protože dětí se zdravotním postižením je hodně a kdyby zdravotně postižených dětí bylo v každé třídě 10 a k tomu ještě zdravé děti, pedagog by nestíhal a ani děti by se moc nenaučily. Byla práce vybrat si po základní škole obor studia. Při učení na základní škole jsem chodila ještě do základní umělecké školy na hodiny klavíru a časem se k tomu přidaly i hodiny sólového zpěvu. Proto jsem uvažovala nad studiem konzervatoře. Brzy jsem ale od této varianty ustoupila kvůli náročnosti tohoto oboru. Další školy, které jsem studovala, byly školy speciální, to znamená, že byly v mém případě určeny pro tělesně a zrakově postižené. Vybrala jsem si obor sociální práce. Chci pomáhat podobně zdravotně postiženým. Po dostudování skoro každý vyjde ze školy nadšený, plný vědomostí, které získal a věří, že brzy najde práci. Jenže práce se neobjevuje. Kamarádi se ptají: "Proč jsi studoval/a tento obor? Mohl/a jsi tušit, že se v oboru neuplatníš." To je pravda, ale máme znalosti a můžeme poradit rodině, kamarádům nebo komukoliv. Zdravotně postižení lidé nejsou hloupí. Jsme vzdělaní, někteří jsme vystudovali Vyšší odborné školy a Vysoké školy, tak podle toho s námi jednejte, prosím. Zdravotně postižení lidé a práce Mnoho lidí bez zdravotního postižení si neuvědomuje, jaké důsledky má nezaměstnanost pro zdravotně postiženého člověka, proč chtějí zdravotně postižení pracovat a v neposlední řadě také to, proč si chtějí zdravotně postižení lidé vydělat peníze. O tom všem se budu zabývat v tomto článku. Nezaměstnanost má na život zdravotně postižených lidí stejné patologické důsledky jako na "zdravé" lidi. Jsou to: a) cítí se nepotřební - je možné pomýšlení nebo dokonání sebevraždy (proč mám být na světě, když nejsem užitečný), b) nemají kontakt s okolím, postupně degenerují, c) je možný vznik alkoholismu, závislosti na drogách, počítačových hrách, hazardu a na jiných patologických činnostech. Pro zdravotně postiženého je možnost zaměstnání jednou z důležitých činností v životě, ale kamarádi, známí nebo lidé, se kterými se zdravotně postižený člověk stýká, se udiveně ptají: "Proč chceš pracovat? Vždyť jsi zajištěný, máš invalidní důchod ... " To sice ano, ale invalidní důchod není tak veliký, aby si zdravotně postižený mohl zařídit vlastní byt a aby mohl platit nájemné za byt. Věřte mi, že ani takového člověka nebaví celý život bydlet u rodičů. Bydlení s rodiči je sice pěkné, ale i zdravotně postižený člověk se chce také jednou osamostatnit, založit si rodinu nebo chce jen dokázat sám sobě, že na tom není tak špatně, aby se nemohl postavit na vlastní nohy. Mnoho zdravotně postižených lidí má třeba učňovské vzdělání, střední vzdělání a někteří mají vystudovanou i vysokou školu. Jsem si jistá, že zdravotně postižení studovali proto, aby mohli svoje poznatky ze studia uplatnit v praxi. Je smutné, že ve společnosti panují názory v neprospěch zdravotně postižených. Zdravotně postižená kamarádka mi vyprávěla, když se hlásila na Úřadu práce jako zájemce o práci, úřednice se jí ptala: "Proč chcete pracovat? Co vám chybí? Máte vlastní byt, invalidní důchod, tak co ještě chcete?" Kamarádka se tehdy nezmohla na slovo. Být na jejím místě, tak úřednici řeknu: "Chci být užitečná, chci žít smysluplně." To, že zdravotně postižený pracuje, má pro něj i pro společnost pozitivní důsledky. Zdravotně postižený přijde do styku s dalšími lidmi. Bude vděčný, že dostal třeba i malou funkci. Jsem si jistá tím, že bude přidělenou práci dělat co nejlépe. Bude muset pracovat třeba na 120% nebo na 150%, aby přidělenou práci dokončil a získal uznání od "zdravých" kolegů, ale to jej od práce neodradí. Zaměstnavatel, který zaměstná zdravotně postižené, bude mít mimo jiné dobrou pověst ve společnosti. Když se probírám nabídkami práce, tak v každém inzerátu je psané, že uchazeč o konkrétní práci musí mít několikaletou praxi. Jedinec, který právě dostudoval ať už je bez postižení nebo s postižením, neuspěje u pohovoru, protože potřebnou praxi nemá. Na většině pracovních místech je důraz na výkon. U některých povolání je rychlost nezbytná, např. lékaři, policisté. Myslím si ale, že se společnost tímto stylem života žene do záhuby. I nejrychlejší člověk se jednou unaví, může mu selhat organismus, může dojít k nucenému volnu nebo k hospitalizaci. Když jednoho dne tak dopadnou všichni zaměstnanci, kdo bude pracovat? Zdravotně postižení - nevyužitý zdroj na trhu práce Podle průzkumu společnosti ManpowerGroup má každá pátá firma problém najít vhodného zaměstnance s potřebným profilem. Vzhledem ke klesající nezaměstnanosti a stále většímu počtu otevřených pracovních pozic, bude i nadále těžké najít ty pravé zaměstnance. Přitom nedoceněným zdrojem pracovních sil jsou osoby zdravotně postižené (OZP), které mnohdy disponují zajímavými schopnostmi a dovednostmi Podniky s více než pětadvaceti pracovníky mají ze zákona povinnost zdravotně postižené zaměstnávat. Zkušenosti se zaměstnáváním OZP má v České republice jen malá část firem, ačkoli podniky s více než pětadvaceti pracovníky mají ze zákona povinnost zdravotně postižené zaměstnávat. Iracionální obavy přetrvávají "Na trhu práce máme velkou, doposud málo využitou, skupinu motivovaných pracovníků se zdravotním handicapem. Ačkoli se od devadesátých let v jejich integraci do společnosti udělalo mnohé, podle mého názoru je to stále málo. O problematice využití OZP vedeme diskuse s firmami a často se setkáváme s mnohdy iracionálními obavami z jejich zaměstnávání," vysvětluje Jaroslava Rezlerová, ředitelka ManpowerGroup. Firmy, které to zkusily, si je chválí Většina firem, které v současnosti zaměstnávají zdravotně postižené, se shoduje v tom, že získaly maximálně motivované a loajální zaměstnance, kteří jsou v mnoha ohledech přínosem. Pomáhají například utvářet pracovní a sociální klima ve společnosti a firmy díky nim také uspoří za odvody do státního rozpočtu. Chce to pevnou vůli V uplynulých dnech byla předána ocenění zdravotně postiženým v soutěži Nadačního fondu pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP). Jeden z nich, Miloslav Kodeš, prodělal v mládí těžkou mozkovou příhodu, a i když by mohl zůstat v invalidním důchodu, vrátil se do pracovního života a neustále bojuje o to, aby se zlepšoval. Firma TPCA mu vyšla vstříc a umožnila mu pracovat na pozici v lakovně odpovídající jeho zdravotnímu stavu. Všem handicapovaným, kteří se snaží najít práci a stále se jim to nedaří, Miroslav Kodeš vzkazuje: "Přeji všem především pevnou vůli a silnou víru ve své schopnosti. Určitě se to nakonec podaří." Hranice je tenká Hranice mezi zdravým pracovníkem a člověkem po nenadálém úrazu či nemoci je velmi tenká. "Nikdo z nás neví, co bude zítra. Nedat příležitost zdravotně postiženému člověku dnes znamená, že zítra ji nemusíme dostat my," připomíná Hana Potměšilová, ředitelka NFOZP. Zveřejněno na www.seznam.cz Osmero pro firmy, které CHTĚJÍ ZAMĚSTNÁVAT osoby zdravotně postižené 1. Nepřemýšlejte o zdravotně postižených primárně jako o lidech s hendikepem. Často jsou to vaši nejlepší zaměstnanci - a třeba o tom ani nevíte. 2. Zaměstnáte-li zdravotně postiženého člověka, poskytujete méně dotací na sociální podpory. 3. Vytvořte otevřenou firemní kulturu, aby se ve vaši firmě za zdravotní postižení nikdo nestyděl. 4. Motivujte lidi se zdravotními omezeními, aby se k nim přiznali - vytvořte pro ně benefit. Můžete zjistit, že zdravotně postižené lidi už zaměstnáváte a nevíte o tom. 5. Seznamte se na ÚP s možnostmi státního příspěvku na úpravu pracovního prostředí či nákup pomůcek pro zdravotně postiženého zaměstnance.Zaměstnavatel může také od Úřadu práce získat příspěvek na vznik nového pracovního místa pro zdravotně postiženého nebo na jeho provoz. 6. Vytvořte si seznam, na kterých pozicích byste mohli zaměstnat OZP. 7. Obraťte se na pomáhající neziskové organizace, které vám pomohou vaši nabídku předat dál a najít vhodného uchazeče. 8. Odebíráte-li zboží vyrobené lidmi se zdravotním postižením, seznamte se s dodavatelskou firmou osobně, chtějte vidět dílny, chtějte vidět konkrétní práci. Můžete si do plnění povinnosti započítat například i poradenství nebo služby jako je účetnictví, pokud vám je poskytuje na živnostenský list OSVČ se zdravotním postižením. Zdravotně postižený člověk bude častěji v pracovní neschopnosti Toto je důvod, proč na pohovoru neuspějeme. Zdravotně postižení lidé bývají vděční za práci, a proto se snaží být v pracovní neschopnosti co nejméně. Zdravotně postižení lidé jsou vedeni u mnoha lékařů. Jsem si jistá, že takový člověk si naplánuje kontrolu u lékařů tak, aby o pracovní neschopnost žádat nemusel. Slepí lidé (nevidomí lidé) se neumí podepsat V předchozích článcích jsem psala o vzdělání zdravotně postižených. Stejně se vzdělávají i děti zrakově postižené. Takové děti ve škole používají ke psaní tzv. Pichtův psací stroj. Na Pichtově psacím stroji píší pomocí tzv. Brailova písma - to je seskupení různě poskládaných teček v prostoru svislého obdelníku, kdy každé seskupení teček tvoří jedno písmeno. Slabozrací a nevidomí lidé umí psát i latinkou a umí se podepsat třeba na úřední papír. Stačí, když nevidomému jedinci dáte prst na místo určené k podpisu. Hluší lidé (neslyšící lidé) nerozumí - jsou hloupí Hluší lidé (neslyšící lidé) mají stejné právo na vzdělání, jako popisuji výše. Neslyšící lidé se dorozumívají znakovým jazykem. Pokud se chcete znakový jazyk naučit, existují kurzy. Ale pokud po kurzu nebudete znakový jazyk často používat, brzy jej zapomenete. Neslyšící člověk vám porozumí, když na váš obličej uvidí, vy musíte dobře artikulovat. Zdravotně postižení lidé - partnerství a sexualita Jako zdraví lidé mají životního partnera, žijí s partnerem pohlavním životem a zakládají rodiny, tak chtějí životního partnera, pohlavní život s ním a založit rodinu také zdravotně postižení lidé. To je přece přirozené. Mnoho lidí namítá: "Jak mohou mít takoví lidé partnera, pohlavní život je vyloučený a tudíž nemohou mít rodinu." To ale není pravda. Každý člověk se narodí s pohlavními orgány (to i zdravotně postižení, kteří se s postižením narodí) a jejich funkce nezmizí ani úrazem. Máme problém najít si partnera. Zdravotně postižení lidé by chtěli partnera bez postižení, ale v mnoha případech to nejde, protože lidé bez postižení - muži i ženy - chtějí rovnocenné partnery a ze svých požadavků nehodlají ustoupit. Na jednu stranu takový přístup chápu, na druhou stranu bychom všichni měli být tolerantní. Jsou partnerské dvojice spíše zdravotně postižený muž a zdravá žena než zdravotně postižená žena a zdravý muž, protože žena je ochotnější pečovat o svého partnera. V okolí slyším názor, že zdravotně postižený člověk nemůže ve vztahu co nabídnout. Nemyslím si to. Můžeme nabídnout spoustu nehmotných věcí: porozumění, jiný pohled na určitou věc, toleranci, ale i hmotné věci. Protože jsou mnozí lidé bez postižení netolerantní a nedokáží mít vztah se zdravotně postiženým člověkem, v roce 2015 vznikla služba "sexuální asistence" . Tuto službu vykonávají bývalé prostitutky, které musí projít školením (je to jejich povolání, proto při případném pohlavním styku musí používat ochranné prostředky). Nemusí s klientem po každé provádět pohlavní styk, mohou to být doteky, masáže, pomoc s masturbací. Mnoho mužů třeba v ústavech sociální péče, kteří poprvé viděli nahou ženu díky službě sexuální asistence, tuto službu chválí. Tuto službu může zdravotně postižený využít, ale není povinná. Zdravotně postižení lidé nemohou mít zdravé děti To není tak úplně pravda. Záleží totiž na tom, v jakém období těhotenství k postižení dítěte došlo. Když jedinec "získá" postižení v průběhu života, jeho plodnost a schopnost mít zdravé dítě úraz neohrozí. Většina fyzicky postižených lidí může mít zdravé dítě. U kterékoliv i zdravé ženy se může stát nepředvídatelná situace, při které dojde k poškození plodu a dítě se tak narodí nějak postižené. Lidé na invalidním vozíku Dost používané spojení je "upoután na invalidní vozík", je tím myšleno, že člověk se z vozíku nehne. Když jsem toto spojení párkrát použila, tak se to lidem na vozíku nelíbilo. Člověk k vozíku není připoután, může z vozíku např. na chvíli vstát, udělat pár kroků, podat si v obchodě zboží. Tím není jeho invalidita menší, není "vězněm" na vozíku, zdravotně postižený člověk má invalidní vozík jako pomocníka. Někteří lidé se umí postavit a ujít pár kroků, ale mohou se často při chůzi kymácet, mohou být po čtvrt hodině nebo i po pěti minutách chůze unaveni, mohou dokonce často padat. I kdyby člověk chtěl chodit, nohy nemusí po nějaké době spolupracovat. Bezbariérová doprava Bezbariérová doprava je stále ještě problém ve městech i na vesnicích. Ve městech jezdí nízkopodlažní tramvaje a autobusy jednou za 6 hodin, na vesnicích jezdí nízkopodlažní autobus dvakrát za den. Pro vozíčkáře je to omezující, protože se chtějí např. zúčastnit nějaké akce nebo spěchají k lékaři. Nízkopodlažní tramvaje a autobusy se nezřizují jen pro vozíčkáře. Usnadňují nastupování a vystupování taky seniorům nebo maminkám s kočárkem. Zdravotně postižený člověk bude stále závislý na rodičích Když se narodí dítě s postižením nebo se dítěti stane úraz v brzkém věku, rodiče mu pomáhají se sebeobsluhou, s oblékáním atd. Jak takové dítě roste, tak zjistí, že sebeobslužné činnosti zvládne samo. Sice má ztížené podmínky, ale poradí si. Postupem času, jak zdravotně postižené dítě dospívá a je víc a víc samostatné, přijde doba, kdy si chce pronajat či koupit byt (opomeňme teď lidi ležící, kteří skutečně potřebují celodenní péči). Když o této myšlence začne mluvit před rodiči, obvykle dostane odpověď typu: "Ty bydlet sám nemůžeš." "Kdo by ti zajistil péči?" "Co bys v bytě sám celé dny dělal? Tady máš nás. My se o tebe staráme, máš tady zábavu." Atd. Vážení rodičové, věřte tomu, že si vás vaše zdravotně postižené dítě váží, a to proto, že jste ho vychovali i přes negativní narážky příbuzných, přátel a společnosti. To, že chce vaše dítě žít ve vlastním bytě je určitým znakem dospělosti. Dnes už existují služby jako osobní asistence a pečovatelská služba. Tyto služby můžeme využít, aby nám nakoupily, či pomohly s vařením nebo nám pomohly s přesunem na nějakou akci či kurz. Vaše zdravotně postižené dítě vám chce dokázat, že se o sebe umí postarat. Tím, že bude bydlet jinde, nechce přetrhat vazby k vám a i když bude od vás 4 km daleko, pořád to bude vaše dítě a pořád s vámi bude ve spojení. Zdravotně postižení lidé a inspirace Od některých lidí slyšíme: "Ten člověk je dobrý, špatně chodí a nebojí se vstát z postele." "Vy ste šikovná, že umíte tolik věcí." "Je obdivuhodné, jak se perete ze životem." Těmto větám říkáme "inspirační porno". Myslím si, že je na světě hodně lidí, kteří mají těžší osud, než my - zdravotně postižení. Mnoho lidí žije v nevyhovujících podmínkách, např. lidé v Africe, lidé, kteří musí žít ve válce a v chudobě, bezdomovci, lidé, poznamenaní násilím v rodině, osamělé matky s dětmi. Proto výše uvedené věty nemáme rádi. Myslíme si, že nejsme ničím vyjímeční, jenom jsme jiní z pohledu lidí bez postižení. Chceme dělat a mnozí z nás dělají stejné činnosti jako zdraví lidé - pracujeme, zakládáme rodiny, řešíme problémy a problémy přece musí řešit každý člověk.

Datum: 22. 9. 2017 15:14 | Autor: Blanka | Zobrazeno (188x)

Hodnocení:

5.4

Ohodnoť tento článek (1 = Velmi špatný | 10 = Velmi dobrý):

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Počet hodnocení: 639

Autor článku:

Blanka

Blanka

Rok narození: 1984

Datum registrace: 22. 9. 2017 14:55


Další články autora:

Podporujeme také

Dětský domov Korkyně

Pokud chcete děti z dětského domova podpořit finančně, podívejte se zde.

Tomáš Mošnička - šéfredaktor (ret)

Tomáš Mošnička - šéfredaktorvzpěrač - mistr světa ve vzpírání tělesně postižených, handbikerový závodník
www.tomasmosnicka.cz
mosnicka@zijushandicapem.cz

Aktuální rozhovor:

Paralympionik a fotograf Jan Povýšil

Další osobností, kterou vám chceme představit je vozíčkář, dlouholetý reprezentant v plavání a jeden z našich medailově nejúspěšnějších paralympioniků Honza Povýšil...

více »
Box pro handicapované

Tréninky ve skutečné boxerské tělocvicně SAC Praga a dalších boxernách...

Vstupte »

Nejaktivnější blogeři

Děkujeme generálnímu partnerovi skupině D.I.SEVEN za vřelou podporu!

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN FACILITY
Facility management a podpůrné činnosti. Poskytujeme Náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN 
Bezpečnostní služby, PCO, zabezpečení akcí, úklidové ,recepční služby a náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN SERVICE
Bezpečnostní služby jako fyzická ostraha nebo vzdálený monitoring. Poskytujeme náhradní plnění.

Překlepy: Lidé náš web hledají také těmito výrazy: hendikep, hendicap, handikep, ...

Důležité odkazy:

Podmínky pro užívání blogu | Mapa stránek | Kontakt

Copyright 2018 | Internetový marketing : Optimalizace pro vyhledávače : Created by VIDIA-DESIGN s.r.o.