I s handicapem lze žít plnohodnotný život a docílit velkých věcí...

V kategoriích níže naleznete články naší redakce.

Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.

Najděte si lepší práci!.

Přečtěte si nejnovější článek

Přečtěte si články bloggerů.

Příjemnou zábavu!

Žiju s handicapem
v České televizi

Žiju s handicapem v České televizi

Podívejte se na video
o dětském domově Korkyně

Obrazek s videem

Video o dětském domově Orlíček
Přední Chlum

Obrazek s videem

Kterak jsem se ocitl… v blázinci

Kterak jsem se ocitl… v blázinci

To slovo nemám rád. Přijde mi takové nadužité, pohrdavé, vyjadřující cosi negativního, něco za co by se člověk měl stydět. Vnímám ho jako pejorativní.

Ostatně dnes už se tomu místu říká psychiatrická nemocnice, což dle mého mínění lépe vystihuje podstatu onoho zdravotnického zařízení. Nemocnice jako každá jiná, jen primárně neléčí tělesné nýbrž duševní nemoci. Člověk tam potká vpravdě různou sortu osobností – od těch kteří nejsou schopni komunikace – po ty u kterých, kdybyste je potkali na ulici, nepoznáte, že mají nějaký problém, že jsou zkrátka nemocní. Mám na pokoji Američana, tak se spolu bavíme anglicky.

Jeden tak nějak věří, že se tam nikdy jako pacient nedostane, a hle! Každý, každý z nás se tam někdy může ocitnout. Zrovna tak já. A věřte tomu nebo ne, líbí se mi tady a nechce se mi domů (takže jsem asi vážně padlý na hlavu ????).

Co se stalo jednoho večera a noci, když se osmý měsíc sunul ku svému konci, si vůbec nepamatuji. Podle mámina svědectví jsem šel normálně spát a po nějaké době jsem mlátil tělem a hlavou do dveří, zdi a skleněné vitríny, vrčel a byl mimo sebe. Dva – později čtyři – policisté, tři záchranáři a jeden lékař nevěděli co se mnou, hodinu prý mě dostávali do sanitky, až nakonec po aplikaci injekce uspěli. Odvoz do úrazové nemocnice a následně do psychiatrické nemocnice v Brně-Černovicích. Já sám vím že jsem šel spát a druhý den ráno jsem se probudil na dohledovém pokoji pod kamerou (takzvané JIPce) na uzavřeném oddělení 22.

Uzavřené oddělení znamená, že jsou na oknech mříže, všude zamčené dveře, pohybovat se můžete jen na oddělení, v doprovodu personálu do jídelny a zpět, nebo na dvorek. Spolu se sestrami a doktory je na směně přítomno i několik ošetřovatelů (nejméně dva). Dvaadvacítka se stala mým domovem na sedm týdnů. Personál bez výjimky byl přátelský a milý. Prvních čtrnáct dní jsme byli v karanténě kvůli nemoci COVID-19 jednoho z pacientů, který byl izolován od ostatních. Karanténa začala den po mém přijetí. Těch čtrnáct dní mi pomohlo, abych si zvykl na personál, začal mu důvěřovat, otevřel se a rozmluvil se. Měl jsem ještě další dva meltdowny – jeden menší, z toho mě probral ošetřovatel když na mě mluvil, a jeden větší, takže jsem skončil přikurtovaný k posteli, což, jak jsem seznal když jsem začal vnímat, byl vskutku zajímavý a intenzivní zážitek. Ještě dva dny poté jsem cítil ruce, takže jsem za popruhy musel tahat opravdu velkou silou.

A diagnóza? Porucha autistického spektra známá jako Aspergerův syndrom.

Konečně! Po letech nejistoty, nevědění co se vlastně děje, skrývání pravých pocitů a přetvařování to všechno začalo dávat smysl. Extrémně citlivý čich – vítaný pomocník i nenáviděný obtěžovatel, schopnost rychle se učit nové věci, kolísání nálad, výpadky mluvení, které jsem se za ty roky od dětství naučil skrývat stejně jako další věci, proč si připadám jiný, proč nezapadám do mantinelů společnosti, přetížení mozku který někdy vypne a nejede i kdyby se země hnula… Nevyjádřitelně se mi ulevilo! I proto, že už na to nejsem sám, a že mi (snad) pomůžou.

Hlavou mi nevyhnutelně začala oscilovat otázka jak. Jak jsem to mohl celé ty roky zvládat? Jak jen to bylo možné? Paní psycholožka mi řekla, že bez mé silné vůle by to nešlo. Když jsem ale viděl s čím jsem celé ty roky sváděl boj, bylo mi zle a údiv nebral konce. Ale… Ale… Jak to JEDEN může zvládnout? Vždyť to je (a bylo) strašný!

Může, ale ne napořád.

Datum: 15. 10. 2020 16:24 | Autor: Tomáš | Zobrazeno (151x)

Hodnocení:

5.3

Tento článek jste již hodnotil(a).
Hodnotit můžete znovu po 7 dnech.

Počet hodnocení: 2970

Autor článku:

TomasSalak

Tomáš

Rok narození: 1992

Datum registrace: 30. 1. 2014 19:51


Další články autora:

A co emoce?

Článek A co emoce?

„— To se nemůžeš nějak projevit, kruci? Jsi chladný jak psí čumák,“ vytkla mi jednou jedna osoba. Jak jako projevit? Co ta holka chce? prolétlo mi hlavou. Co to vlastně jsou emoce? Wikipedie říká, že (cituji): „Emoce jsou psychicky a sociálně konstru ...

Datum: 26. 5. 2023 15:22 | Tomáš

Virtuální deník C. P.: Šťastné proudy, 2 díly

Článek Virtuální deník C. P.: Šťastné proudy, 2 díly

Vážení čtenáři, před časem jsem zde publikoval svoji dvoudílnou povídku „Virtuální deník C. P.: Šťastné proudy". Odkazy jsem nedopatřením smazal, a tak vám všem teď znovu dávám možnost si oba díly přečíst. Díly na sebe navazují.     Díl první - virtu ...

Datum: 25. 7. 2022 16:11 | Tomáš

Příběh o tom, kterak jsem poznal význam naděje

Článek Příběh o tom, kterak jsem poznal význam naděje

Milí čtenáři, tu a tam si pročítám některé své zápisky ze Zápisníku všech písmen, který si píšu už přes dvanáct let. Narazil jsem na zápisek z února 2011, který je vzpomínkou na období kdy jsem strávil čtyři měsíce v rehabilitačním ústavu Hrabyně, kd ...

Datum: 30. 1. 2022 11:36 | Tomáš

Jak jsem (ne)čelil panické atace

Článek Jak jsem (ne)čelil panické atace

Už je to pár dlouhých let, kdy jsem měl naposledy panickou ataku. To, když jsem spatřil užovku (z hadů mám hrůzu). Zapomněl jsem, že něco takového existuje. Myslel jsem, že mě se to netýká. Kéž bych věděl, jak moc jsem se mýlil. Po pár týdnech vídán ...

Datum: 5. 10. 2021 20:33 | Tomáš

O čichu a paších

Článek O čichu a paších

Čich je jedním z pěti základních smyslů člověka. Ve skutečnosti jich nemáme pouze základních pět, nýbrž o pár víc. Další jsou třeba pro vnímání času, teploty, pohybu a tlaku. Někde jsem před drahnou dobou četl, že čich je z našich smyslů nejslabší. Z ...

Datum: 24. 6. 2021 14:41 | Tomáš

Podporujeme také

Dětský domov Korkyně

Pokud chcete děti z dětského domova podpořit finančně, podívejte se zde.

Tomáš Mošnička - šéfredaktor (ret)

Tomáš Mošnička - šéfredaktorvzpěrač - mistr světa ve vzpírání tělesně postižených, handbikerový závodník
www.tomasmosnicka.cz
mosnicka@zijushandicapem.cz

Aktuální rozhovor:

Jan Hotovec a jeho projekt Asistence navzájem

Před časem nás naše čtenářka informovala o projektu Jana Hotovce. Honzu mnozí znají jako Muže roku Cesty za snem, zároveň jako vášnivého handicapovaného cyklistu, ale především jako strůjce projektu Asistence navzájem. Jan Hotovec kdysi sám hledal asistenta a setkal se osobně s touto problematikou. To ho motivovalo k ...

více »
Přijďte si zahrát parabadminton

Přijďte si zahrát parabadminton

Vstupte »

Nejaktivnější blogeři

Děkujeme generálnímu partnerovi skupině D.I.SEVEN za vřelou podporu!

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN FACILITY
Facility management a podpůrné činnosti. Poskytujeme Náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN 
Bezpečnostní služby, PCO, zabezpečení akcí, úklidové ,recepční služby a náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN SERVICE
Bezpečnostní služby jako fyzická ostraha nebo vzdálený monitoring. Poskytujeme náhradní plnění.

Překlepy: Lidé náš web hledají také těmito výrazy: hendikep, hendicap, handikep, ...

Důležité odkazy:

Podmínky pro užívání blogu | Mapa stránek | Kontakt

Copyright 2023 | Internetový marketing : Optimalizace pro vyhledávače : Created by VIDIA-DESIGN s.r.o.