I s handicapem lze žít plnohodnotný život a docílit velkých věcí...

V kategoriích níže naleznete články naší redakce.

Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.

Najděte si lepší práci!.

Přečtěte si nejnovější článek

Přečtěte si články bloggerů.

Příjemnou zábavu!

Žiju s handicapem
v České televizi

Žiju s handicapem v České televizi

Podívejte se na video
o dětském domově Korkyně

Obrazek s videem

Video o dětském domově Orlíček
Přední Chlum

Obrazek s videem

Žiju s angličtinou

Žiju s angličtinou

Podle rodiny jsem do školy chodil vždycky rád a se zaujetím. Ovšem já si nepamatuji, že bych kdy dřív vstával ráno z postele s takovou radostí, vervou a elánem, jako je tomu od letošního září. Plním si svůj další sen. S pomocí druhých, protože bez okolí by to snad ani nešlo. Kdyby mi někdo před šesti lety řekl, že z angličtiny budu maturovat a že ji jednou budu studovat na jazykové škole, díval bych se na něho jako na blázna.

Ráno přijdu, popovídám si s učiteli, něco napíšu a jdu domů… Tak teď jsem to hodně, ale opravdu hodně, zjednodušil. Na rovinu – a možná sobecky – napíšu, že jsem ve škole šťastný. Každé všední ráno vstávám s takovým nevysvětlitelným pocitem radosti. Radosti z toho, že můžu ten jazyk studovat (s čímž mi pomohl jeden sportovní sponzor a splnil mi tak sen, za což upřímně děkuji), radosti z toho, že si sám plním sen (nikdo se za mě anglicky nenaučí a zkoušky nesloží), radosti z toho, že máme úžasné učitele (mezi nimiž mám samozřejmě i své oblíbené učitele – ale úžasní jsou všichni), radosti, že můžu dělat to, co mě baví. A můj hendikep? Ten přece není překážkou, ale výzvou (i ten sluchový)!

Přestože je to jednodušší než na střední škole, jednoduché to rozhodně není. A to je dobře. Do školy přeci chodíte proto, abyste se něco nového naučili a dozvěděli, ne? Ačkoli se tím normálně nezabývám, před nástupem jsem měl maličkou obavu, jak mě a můj hendikep přijmou učitelé a spolužáci. Byla to zbytečná obava. I když moje sluchová vada nejspíš nekomplikuje život jenom mně. Zatím jsem si tedy nevšiml, že by to někomu vadilo (a pokud ano, tak mi to dotyčný neřekl). Nemám ani ponětí, proč mě to – trošku ale přece – překvapilo. Přesto jsem se v prvních týdnech nevyhnul šoku. Jednak mi při příchodu do nového prostředí déle trvá, než si zvyknu (na prostředí, ale hlavně na nové lidi), a pak jsem byl podstatně vyveden z míry zjištěním, jak vážný je můj sluchový hendikep, zejména při poslechu (Jako bych to předtím nevěděl, že.). Ale protože se nevzdávám, rozhodl jsem se, že zase jednou zkusím svůj hendikep „popřít“. I když to znamená, že musím vyvíjet větší úsilí oproti lidem bez hendikepu. Jako ve všem ostatním, co dělám. O to je to pro mě zábavnější.

Komunikace probíhá samozřejmě v angličtině a nejlepší na tom z mého pohledu je, když učitel/ka vysvětluje gramatiku. Téměř každý zahraniční učitel v naší škole pochází z jiné části Anglie, jeden sice z kontinentu, ale žije ve Spojených státech. Je to úplně stejné, jako když pocházíte z Prahy, Brna, či Ostravy – máte odlišný přízvuk. Toto platí v každém státě, myslím. Jsem zvyklý na britskou angličtinu. Zaprvé se v našich končinách vyučuje právě ta britská, zadruhé moje anglická kamarádka a její sestra pocházejí ze severní Anglie. Tudíž když jsem poprvé naživo slyšel tu americkou, potil jsem se jako v pekle (sluchadla vás nespasí úplně a vždycky). Když jsem ale poprvé slyšel učitele ze severní Anglie, po chvíli jsem poznal, že je právě odtamtud, a rozuměl jsem mu v drtivé většině. Je to ale o zvyku, takže si zvykám, a když pominu již výše zmíněný problém, zdá se mi, že rozumím čím dál lépe. I to je jedno z poslání, které jazykové školy mají. A já už nemám jednu vášeň, ale dvě. K cyklistice se přidal anglický jazyk, který je pro mě zabavou.

Mám v sobě tolik pozitivního, že nevím, co s tím. Kdyby to šlo, stoupnu si doprostřed nejznámějšího brněnského náměstí a budu to rozdávat po hrstech. Za to, jak se cítíme, jsme zodpovědný každý sám – ve své vlastní hlavě, moje současné studium angličtiny k tomu jen přispívá. Je to proces. Chce to trénink a trpělivost. Umět mít radost z maličkostí, protože právě ty malé – někdo by řekl, že bezvýznamné – radosti tvoří dohromady pozitivní celek. Potom už zbývá nalézt vlastní způsob, jak si onen pozitivní celek udržet.

Ale o tom někdy příště…

Datum: 5. 10. 2015 06:57 | Autor: Tomáš | Zobrazeno (289x)

Hodnocení:

5.4

Tento článek jste již hodnotil(a).
Hodnotit můžete znovu po 7 dnech.

Počet hodnocení: 8911

Autor článku:

TomasSalak

Tomáš

Rok narození: 1992

Datum registrace: 30. 1. 2014 19:51


Další články autora:

Povídka: Šeptající pachy

Článek Povídka: Šeptající pachy

Byl podzimní podvečer, město už dávno zahalil chladný šedivý kabát a do ulic se pomalu vkrádala mlha. Emanuel se po dlouhém dni vracel domů. Procházel kolem staré čtvrti, kde domy měly popraskané omítky a chodníky pokrývala vrstva spadaného listí. Ze ...

Datum: 7. 10. 2024 20:05 | Tomáš

V zajetí amatonormativity

Článek V zajetí amatonormativity

Ve svém předchozím článku jsem napsal, že mi dlouho trvalo, než jsem si uvědomil, jak vnímám svět kolem sebe. Minulý čas jsem však použil chybně – já si to stále uvědomuji. Pořád. Různé situace toto moje uvědomění prohlubují. Byť se to nezdá, a mě sa ...

Datum: 21. 9. 2024 22:45 | Tomáš

Druhý experiment

Článek Druhý experiment

Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, jak vnímám svět kolem sebe. Že nad věcmi někdy až (zbytečně) moc přemýšlím a tíhnu k tomu všechno pitvat na prvočinitele. A trvalo mi to dlouho i přesto, že mi to lidé v mém okolí často říkali. Později jsem pak ...

Datum: 23. 5. 2024 09:51 | Tomáš

Velké bum

Článek Velké bum

COŽE?! Ty a diskotéka? Copak už ses úplně pomátl? Ty a diskotéka? Pche! Moje dominantní racionální část mozku na mě doslova ječela, když jsem se rozhodl. Klídek, odvětil jsem. Je to spíš sociální experiment. Chci to zažít, chci zjistit, jak to vypadá ...

Datum: 25. 3. 2024 13:44 | Tomáš

O čichu a paších podruhé

Článek O čichu a paších podruhé

V říjnu 2022 jsem spolu s mámou a jejím přítelem prodělal covid. Žádné velké drama, jen jsem dva dny skoro nemohl vstát z postele, jak mě bolely kyčle. Pak přišla rýma. Požehnání, protože když mám rýmu, můžu si alespoň na pár dní odpočinout od čicho ...

Datum: 4. 1. 2024 21:26 | Tomáš

Podporujeme také

Dětský domov Korkyně

Pokud chcete děti z dětského domova podpořit finančně, podívejte se zde.

Tomáš Mošnička - šéfredaktor (ret)

Tomáš Mošnička - šéfredaktorvzpěrač - mistr světa ve vzpírání tělesně postižených, handbikerový závodník
www.tomasmosnicka.cz
mosnicka@zijushandicapem.cz

Aktuální rozhovor:

Audiokniha - Ivo Koblasa

Rádi sdílíme z webu mujrozhlas.cz desáté pokračování unikátní série Příběhy sportovců, které je věnováno handicapovanému cyklistovi Ivo Koblasovi. Rodák z Brna je medailista z velkých paralympijských šampionátů. Těžká epilepsie v dětství, náročná operace mozku, nic z toho ho nezastavilo v cestě za ...

více »
Přijďte si zahrát parabadminton

Přijďte si zahrát parabadminton

Vstupte »

Nejaktivnější blogeři

Děkujeme generálnímu partnerovi skupině D.I.SEVEN za vřelou podporu!

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN FACILITY
Facility management a podpůrné činnosti. Poskytujeme Náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN 
Bezpečnostní služby, PCO, zabezpečení akcí, úklidové ,recepční služby a náhradní plnění.

bezpecnostni-agentura

Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN SERVICE
Bezpečnostní služby jako fyzická ostraha nebo vzdálený monitoring. Poskytujeme náhradní plnění.

Překlepy: Lidé náš web hledají také těmito výrazy: hendikep, hendicap, handikep, ...

Důležité odkazy:

Podmínky pro užívání blogu | Mapa stránek | Kontakt

Copyright 2024 | Internetový marketing : Optimalizace pro vyhledávače : Created by VIDIA-DESIGN s.r.o.