Finsko je Suomi

Proběhla moje čtvrtá a poslední letošní pracovní cesta do zahraničí, první do nordické země, konkrétně do Finska – v archivech jsem si našel, že první česká návštěva Světové federace neslyšících proběhla za socialismu, na zasedání do Finska přijela prezidentka Svazu invalidů Milada Smutná, členka výboru Světové federace neslyšících. Ale asi od rozpadu Československa až do současné doby nenavštívil nějaký zástupce neslyšících České republiky Finsko, většina neslyšících Evropanů i zástupců Svazu neslyšících České republiky jezdí jenom do Bruselu, konkrétně do Evropské unie neslyšících. Nakonec se mi povedlo zasedat u kulatého stolu Finské asociace neslyšících prostřednictvím Světové federace neslyšících, v sídlu Light House. Moje přání se mi splnilo.

Projel jsem očima po místnosti a náhodou se mi zastavily rovnou u knihovny plné časopisů, jeden obsahoval čerstvé informace o neslyšícím Bergmannovi, dřívějším předsedovi Dánské asociaci neslyšících, jehož syn se stal expertem pro lidská práva v oblasti neslyšících při Světové federaci neslyšících. Nenapsali o něj, ale jednalo se o lidská práva, která není uplatňovat ve stejných státech, ale musíme si pomyslet na Úmluvě o právech pro osoby se zdravotním postižením se zaměřením na sluchově postižených dle článku 24, odstavce 3 k perspektivám neslyšících lidí na celém světě a učinit rozhodnutí na základě osvědčený výzkum o tom, co nejlépe podporují akademické důrazy a sociální důsledky pro neslyšící děti. Vyšší komise si dlouho nenechala dokument v šuplíku, ale jeho tvrzení nestačila obhájit, než Světová federace neslyšících neúnavně apelovala, aby podpořili nový výbor, který se skládal ze dvou neslyšících z Ruska a ostatních zdravých zástupců. Na oba neslyšící jsem myslel nejen při reflektování článku 24 Úmluvy, kteří budou tlačit na akademické důrazy, aby udrželi zásadní školské systémy a diagnostiku neslyšících dětí, aby si pro vzdělávání zvolili prostředí, které maximalizuje jejich akademické a sociální výsledky.

Šel jsem zpátky dolů ze schodů a záhy uviděl dva znakující muže tmavé pleti. Snažil jsem se s nimi o komunikaci, samozřejmě pomocí Mezinárodního znakového systému, a dozvěděl jsem se, že jeden z nich pochází z Mosulu v Iráku, a v Helsinkách navštěvuje jazykový kurz. Sám vyrůstal a docházel do školy pro neslyšící bez vzdělávání. Po válce a konci Husajnova režimu nenastala demokratická stabilita, tak neslyšící z Iráku utekl do Finska, kde nebude tak snadné vzdělávání – přiznal se, že dochází na kurz několik měsíců a pamatuje si několik finských vět i část gramatických frází, díky lektorovi, který znakuje finský znakový jazyk. Jako by pocházel z pralesa bez vzdělání, již jako dospělý se musí přizpůsobit a vzdělávat se.

Finsko je země více než čtyřikrát větší než Česká republika, ale má jen polovinu obyvatel a i Helsinky jsou poloviční než Praha. Vadí jim migrační politika, anebo si nemyslí, že znamená ohrožení existence Evropy, jak ji známe? Ředitel Finské asociace neslyšících mi říkal, že Visegrádská čtyřka včetně Česka odmítla kvóty, na což jsem jemu odpověděl, že Západ příliv uprchlíků nezvládne a rezignuje na vlastní hodnoty pro migrační krizi, a že nesouhlasím s kvótami na přerozdělení azylantů. Jinak podporuji multikulturalismus, ve srovnání se znakovým jazykem, například v rámci Evropy, ve které žijí lidé stejného etnického původu a kulturních hodnot. Když hovořím o multi-náboženství, vidím v něm bezpečnou sociálně-inženýrská ideologii pro Evropskou veřejnost. Finsko má zhruba pět a půl miliónů obyvatel, díky přistěhovalcům, kteří se domnívám koukají na sociální výhody, jako důsledek „sociální ekonomiky“ – výdaje ve Finsku jsou ve srovnání s průměrem zemí OECD o 58% HDP vyšší. Ale finská vláda udrží práci pro lidská práva, ale možná zakroutí hlavou nad stropem sociálních dávek.

Zúčastnil jsem se dvou diskusí, první probírala rozvojovou politiku v oblasti zdravotně postižených kolem OSN, zvláště agendy Úmluvy a to zásadní program Udržitelných cílů, spolu s ředitelem Markkem Jokinenem a prostřednictvím Světové federace neslyšících. Druhý den jsem navštívil ohledně větší agendy rozvojové spolupráce paní Malm, se kterou jsem diskutoval o zdravotně postižených do programu Udržitelných rozvojových cílů, ohledně kritické otázky implementace, neboť Udržitelné rozvojové cíle nejsou závazné pro členské státy OSN. Obě strany doufají, že program Udržitelných cílů bude usnadněn v kombinaci Úmluvy s jejich advokacií. Viz poznámka v druhém odstavci.

V tu chvílí byla v Helsinkách klidná atmosféra, že s „business“ městem nemá nic společného. Viděl jsem nějaké paláce s architektonickými vlivy z dob Alexandra II, který vládl jako velkokníže a Petěrburský car. Na podzim, tedy v říjnu bylo na teploměru plus 5 a u moře v Helsinkách jsem bohužel neviděl ledové kry, ale přemýšlel jsem tam o „klima emigrantech“ – obávám se, že globální podnebí se změní, v budoucnu na jihu Evropy (např. ve Španělsku či v Itálii) budou pouště a na severu bude jako nyní u nás na jaře.

Zdroj: www.neslysicisnadeji.org

Zpracoval: ret