Benátky - Itálie

Tentokrát vás chceme seznámit s poznatky člověka na invalidním vozíku při jeho návštěvě Venezie….

Příjezd

Toto historické město jsme se rozhodli navštívit více méně „na blint“. Několikrát jsme se motali v blízkém okolí, respektive jsme okolo města projížděli, ale většinou nebylo dost času, až nyní. Pochopitelně přišla řada na JPS aniž bychom věděli jaký cíl zadat. Vyrazili tedy spíš intuitivně, proto doporučuji cestu raději malinko naplánovat.

Nicméně historickou část nelze přehlédnout. První co nás přivítalo, bylo moře a dlouhý most za kterým byla vidět nejenom historická část, ale také přístav se zámořskými loděmi.

Parkování

První parkoviště u přístavu – zde nás vyhodili – plno a odeslali do patrového parkoviště opodál. Vyjeli jsme až úplně nahoru s tím že se zorientujeme, zjistíme možnosti, no a pochopitelně se také pokocháme krásným výhledem na přístav. To nám zabralo asi půl hodiny, ale co dál… Měli jsme trošku štěstí na skupinku mladých lidí z Čech, kteří nám poradili hledat náměstí San Marco. Takže opět navigace a nové parkoviště. Nutno dodat, že parkovišť jsme na poměrně malém kousku viděli zhruba pět, ale čím blíže k centru tím více plno. Jakby také ne, když toto město navštíví 12 miliónů turistů ročně.

Nebudu popisovat peripetie s hledáním volného místa, ale nakonec jsme se rozhodli zaparkovat v jakémsi centrálním několika-podlažním parkovišti. Pochopitelně jsme si museli několik minut počkat než se uvolní místo. Zde doporučuji (pokud máte) mávat cedulkou ZTP již od začátku. Nějak jsem toto neřešil a personál nás odeslal až na střechu kde se uvolnilo místo, na normální parking. Proto byl poněkud problém zaparkovat naši menší dodávku a hlavně nic moc místa okolo. Musel jsem tedy napůl zaparkovat já vozíčkář, vystoupit a do-parkovat musela manželka a následně se vysoukat ven.

Parkovné

Po všech těchto procedurách jsme výtahem sjeli do přízemí, jak jinak než že jsme si museli na výtah pěkně počkat. Platilo se v přízemí u obsluhy a na můj dotaz ohledně slevy mi „maník“ sdělil, že potřebuje tu Euro kartičku co máme za oknem. Takže opět nahoru, dolů, ale vyplatilo se, ušetřili jsme v přepočtu nějakých 700 Korun. Parkovné tedy zdarma.

Východ a vchod

„Východ“ (s logem invalidy) jsme našli celkem pohodlně, jenže až venku jsme zjistili, že se jedná o nouzový východ a že je zvenčí na dveřích koule. Zřejmě asi někde je oficiální vchod, ale já ho nenašel. Někteří parkující používali vjezd pro auta, ale to se mi s invalidním vozíkem moc nechtělo. Nakonec jsme měli štěstí, když stejný východ použili dva důchodci, kteří nám ochotně otevřeli.

Prohlídka města

Téměř okamžitě narazíte na informační a směrovací tabulky, které vás nesměrují na náměstí svatého Marka, jenže jaksi zapomněli na nás vozíčkáře. Nevím možná jsme z našeho směru nějakou soutěsku pro handicapované přehlédli a možná má někdo jiný poznatek. Nicméně přemostění kanálu kde putoval neustále dav lidí, nemělo žádný náznak bezbariérovosti, pouze schody – divné v dnešní době.

Nakonec jsme našli malé přemostění, kde byly schody nízké a poměrně daleko od sebe a tak nebyl problém překonat za pomoci doprovodu tuto překážku. Absolvovali jsme takový menší okruh v okolí kanálu, viděli jsme gondoly, koupili si suvenýr a částečně uspokojili naši cestovatelskou náladu, ale na náměstí jsme se nedostali. Napadlo nás také použít loď, jenže když jsem viděl ty kluzké schody porostlé řasou, tak jsem to vzdal, nemluvě o ceně. Gondola 30 min/ 100 Euro a to musíte smlouvat.

Doprava

Jedině lodě gondoly, čluny a parníky, nebo pěšky a ze zmíněného parkoviště v přístavu jezdila jakási nadzemka. Tyto parníky fungují jako městská doprava a mám pocit, že jsem zahlédnul i logo vozíčkáře. Jelikož se schylovalo k večeru tak jsme toto již nezjišťovali i vzhledem k jazykovým bariérám.

Pozor

Pozor na všudypřítomné pouliční pobudy, v našem případě zřejmě dle vizáže Indové. Nechci nikoho urazit, ale zjevně to místní nebyli. Po odpoledním výletu a peripetiích s parkováním jsme se rozhodli dát si kávu v automatu. Eura jsme neměli přesně a tak nám automat vracel, jenže v okénku na drobné byla dříve ruka tohoto individua než mojí ženy. Myslím, že když viděli turisty, což nebylo těžké odhalit, tak se kolem nás začali shlukovat. Takže držet kabelky, foťáky a nevytahovat peněženku.

Lidé

Nevím jak to popsat, ale v ČR mám zkušenost, že jsou lidé spíše ochotní, ihned přiskočí a nabízejí pomoc. V Benátkách jsem měl pocit, jako by mne neviděli nebo nechtěli vidět, jak prodavači ve stáncích se suvenýry, tak obsluha lodí, ale i kolemjdoucí. To se týká i chodících turistů, jednoduše řečeno nikdo si tu nikoho nevšímá.

Na závěr

Celkový dojem – viděl jsem Benátky…ale… Příště nastudovat turistické příručky a snad to bude lepší.

Autor: ret